Požehnaní

Zdrcující, syrový a nekompromisně lidský. Tak udeří nezávislý snímek, který destabilizuje představy o mateřské zodpovědnosti. Nejprve sleduje počínání dospívajících děti, pak se vrací na začátek z pohledu jejich matek. Tento narativní obrat postupně odkrývá skryté motivace a stupňuje napětí. Režisérka Ana Kikkinos vzala na sebe těžký úkol, se kterým pracuje s velkým citem i rozhodností. Herecké výkony jsou přesvědčivé a bez pózy. Například Frances OʼConnor jako těhotná Rhonda doslova vládne filmem. Její scéna v márnici v závěru filmu je šokující, bolestná a katarzní zároveň. Ambiciózní scénář ale někdy trpí nerovnoměrným tempem. Navíc některé dialogy znějí strnule a pár scén působí nesouvisle. Každopádně přesto film funguje jako silné společenské zrcadlo. Nehezké, realistické a dlouho působící.

Depresivní,ale zároveň nesmírně silný příběh o vztazích dospívajících dětí a jejich rodičů,především matek ,které často o své děti nejeví zájem.Nemůže proto skončit jinak než tragicky.Bohužel.