Všude dobře, doma nejhůř

Život v bosenské Srebrenici se čtrnáct let po spáchání známého masakru, při němž bylo srbskými jednotkami povražděno přes osm tisíc bosenských muslimů, pomalu usazuje. Z exilu v západní Evropě se vrátila osmnáctiletá Samira, která ale návrat do rodného města vnímá jako krok zpátky. Další postavou snímku je starosta Malkič, který řeší oficiální stížnosti obyvatel města, vítá delegace, organizuje vzpomínkové akce a zároveň nezapomíná na vlastní podnikatelské záměry. To pravoslavný kněz Mitar při opravách zbořeného kostela přemítá o tom, zda lze srebrenický masakr skutečně označit za genocidu, pokud se dle jeho slov ?jen otočila role obětí a vrahů". Minulost zde stále není zapomenuta a doutná pod zdánlivě poklidným povrchem. Jakákoli citlivější událost je zde vždy interpretována dvojznačně. Samira mezitím střídá zaměstnání a přemýšlí, jestli ji ze ?zakletí" rodného města může vysvobodit sňatek z rozumu s bohatým cizincem. Svižně natočený dokument Tamary Miloševičové se skvělou hudbou Ilji Coriče vyvolává otázky, jakým způsobem se může město plné znesvářených obyvatel vyrovnat se svou temnou minulostí. Festival Jeden svět 2010