Cesty větru

Snímek líčí příběh Ignácia, který se po smrti své ženy rozhodne vydat na dlouhou cestu a vrátit svou starodávnou harmoniku zpět původnímu majiteli, svému učiteli a rádci. Na své pouti je doprovázen mladým Fermínem, který by se rád stal Ignáciovým učedníkem. Kolumbijský rodák Ciro Guerra zaujal už svými krátkými filmy a jeho celovečerní debut La sombra del caminante (The Wandering Shadows) vyhrál ceny na mnoha mezinárodních festivalech, včetně San Sebastianu. Svůj druhý snímek Cesty větru, ke kterému napsal také scénář, označuje režisér za příběh cesty, která vede k našim duším a na jejím konci stojí samotný počátek a další cesta. Důležitou roli hraje kromě dvou ústředních hrdinů rozmanitá kolumbijská příroda. Štáb natáčel na osmdesáti lokacích na severu Kolumbie a ve snímku zazní několik místních dialektů. Po hudební stránce je děj prostoupen tradičním kolumbijským stylem vallenato (doslovně přeloženo jako „narozen v údolí“), jehož původ je spojen s farmáři, kteří často cestovali s dobytkem za lepší pastvou nebo obchodem a svou hudbu přenášeli od města k městu. Příběh je také ozvláštňován magickými a mystickými prvky. Ty obklopují Ignáciovu harmoniku, která prý kdysi patřila samotnému ďáblu. Film soutěžil v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes. Porota ocenila především Guerrovu schopnost předložit divákovi nebývalou cestu za poznáním a zobrazit různorodost Kolumbie. Diváci festivalu pak ocenili snímek ovacemi ve stoje. (Cinema Mundi 2010)