Julek

Julius Fučík, po roce 1948, vystoupil z role obyčejného novináře a odbojáře jako klíčová až uměle vytvořená ikona komunistického režimu. Stal se mučedníkem a symbolem oddanosti Komunistické straně Československa (KSČ). Jeho zásluhy v odboji proti nacismu a tragická smrt byly zpropagovány jako ideální vzor socialistického hrdiny, který spojuje vlastenectví s bezvýhradnou loajalitou vůči Sovětskému svazu. Tento obraz Fučíka pečlivě podporovala státní propaganda a kulturní politika, která na jeho příběhu stavěla ideály boje, věrnosti a obětavosti. Speciálním příspěvkem k této konstrukci byla i filmová adaptace Fučíkova dětství, čímž se jednalo o projekt plně podporovaný režimem. Film byl nejen výrazem dobové herecké příležitosti pro čtrnáctiletého Filipa Renče do role Julka a sedmiletou Žanetu Fuchsovou do role jeho sestry, kteří dnes zřejmě na to nevzpomínají zrovna lichotivě, ale především byl nástrojem ideologické propagandy. A proto zcela cíleně v závěrečném prologu, namluveném charismatickým hlasem Vladimíra Ráže, zaznívá výrazná zmínka o Fučíkově nejslavnějším díle „Reportáž, psaná na oprátce“. Tento snímek i přes působivou poetiku vyzařuje jasnou oslavnou ideologii, která měla Fučíka zlidštit a představit jako vzor pro novou generaci. Tato snaha narazila na odpor i ze strany jeho nejbližších. Především vdova Gusta Fučíková se proti zkreslenému vykreslení svého muže ostře ohradila. Technicky jde o řemeslně kvalitně zpracovaný film, jaký dnes už málokdo dokáže natočit. Nicméně vliv normalizační doby jej obsahově znehodnotil politickou objednávkou. Dnešní diváci tento aspekt jasně vnímají a kriticky hodnotí. Ačkoli šlo původně o dětský film o životě a dobrodružství malého chlapce, dnes zůstává především jako důrazná ukázka, jak byla politická propaganda v 70. letech nenápadně vkládána i do filmů určených mládeži. Takový je obraz Fučíka v době, kdy se ideály režimu promítaly do umění s cílem formovat věrné občany, a to i za cenu zploštění lidskosti skutečných postav.

Hérdek, to museli komančové v kinech slintat blahem až na zem a snad se i ukájet. Pro mne absolutně nestravitelné. Ano, myslím filmově, místo Julka mohl být hrdina třeba Matěj Kostohryz. No, ne tak to trošku kecám, dětská role Julka byla jediné, co za něco stálo. Když ne pro mne tak pro dívky v publiku jistojistě.

Je to vlastně dvakrát historická věc, nejprve tím, že má zachycovat jakousi etapu z života J.Fučíka a pak tím, že do dějin českého filmu vstoupil jistý Filip Renč. Kdopa by asi řekl, že se tak až vypracuje. Kamera pana Andreje Barly je jako obvykle výborná. Film jsem viděl v televizi na DVD bych si jej do sbírky nedával.