Doba temna

Příjemně nevtíravá satira o tom, že když nás neuspokojuje život, který vedeme, nahrazujeme ho sněním o všem, co si myslíme, že by nás udělalo šťastnými, abychom dříve nebo později zjistili, že i ty nejživější sny se rozplynou a vrhnou nás zpátky do nicoty. Pak je třeba začít znovu a při plném vědomí vnímat vše, co tento svět nabízí - i kdybychom měli začít pouhou samotou a miskou jablek...

Ta nadsázka, se kterou Arcand pracuje, je akorát tak jemná a přesně nadávkovaná aby se ukázalo jak děsivě málo nás dělí od světa, který nám jako odstrašující příklad ukazují různé antiutopické romány nebo filmy. Všechny ty absurdity nejsou natolik absurdní aby se nemohly stát realitou a to je největší síla filmu. Styl humoru mi připomínal podobně nekompromisní skandinávskou poetiku, možná to bude tím, že Kanada je vlastně taky severská země. Malinko mě zklamal ten bukolický závěr, taková další cesta z města, ale jinak skvělá práce.