Účastník se nehlásí

Na svou dobu patří německý film "Účastník se nehlásí" mezi relativně dobré německé detektivky, jež vybočují ze zažitého standartu oné doby, ani ne tak zápletkou jako kombinačním umem scénáristy a režisérovým talentem nebo spíš instinktem, který jej nasměroval docela dobře k stupňování vývoje událostí a tím se vyvarovat použít něco ze řady velmi opotřebovaných detektivních románů. Hlavní námět je celkem z tehdy obvyklého světa lupičů. Také lupič z tohoto filmu maskuje svoji činnost, kterou je: Jak odborně otevřít nedobytnou pokladnu, aniž by se při tom trezor zničil, počestným řemeslem majitele automobilové školy. Pro zpestření děje patří bezesporu to, že do jeho sekretářky se zamiluje lupičův spolupracovník. A také z "komplice" se nakonec překvapenému filmovému publiku vyklube čestný člověk, považte, je to dokonce syn postiženého továrníka, který je výrobcem pancéřových pokladen...a je to venku..! Film v sobě nese i veselé prvky a typy, ať již mládí v jeho protagonistech, tak i v humorných obrazech. To vše by byla detektivka jen jménem. Co jí však dělalo "senzační" pro dávného diváka, byl smysl režiséra Rudolph Cartier pro nervy dráždící uspořádání napínavých obratů s dobrou hrou herců Gustaf Gründgens, Dorothea Wieck a Oskar Sima a spád děje zvlášť v závěru.