Hráči

Náš animovaný film nespí na vavřínech. Vedle jmen zkušených a v celém světě známých tvůrců se stále častěji setkáváme s novými autory. K nim patří i malíř Petr Sís, který má za sebou zatím jen čtyři filmy, jež však přesto prokazují, že je více než slibným talentem. Československý animovaný film je již tradičně výtvarně bohatě diferencován. Dá se tedy říci, že máme filmy kreslířské, grafické, kolážové, ba i takové, jež bychom mohli označit jako sochařské. Petr Sís tvoří filmy malířské. Sísovy obrazy jsou zásobárnou filmových nápadů. Působí jako kukátka, jimiž lze vcházet do fantastických krajin. Sís obdivuje staré mistry, hlavně ty z období manýrismu 16. století. Výtvarná řeč v jeho filmech je však veskrze moderní, blízká mladému vidění, a nese stopy dětského poznání. Sísovy obrázky někdy připomínají skládanku z dortových kousků s mandlovými ozdobami, které jako by lákaly k ochutnání. Jindy to jsou zase zaklínadla strašidelných představ, plných temné tajemnosti. Půdorysem většiny Sísových obrázků je však krajina harmonie, zabydlená hodnými lidmi, osázená květinami a stromovím, krajina štěstí s oblaky, kde nehnízdí blesky a bouře, ale romantická vzdušná plavidla a skřivani. A přece to není idyla, ale magická výzva ke hře. Petr Sís před devíti lety ukončil studium na pražské Vysoké umělecko-průmyslové škole, a to v ateliéru filmové a televizní grafiky, jeho prvním profesorem byl národní umělec Jiří Trnka a pod dramaturgickým a pedagogickým vedením Miloslava Jágra tu vytvořil svůj absolventský film Mimikry. Byla to zfilmovaná rocková písnička ilustrující věčný svár dobra se zlem. Toto téma, stokrát předtím traktované i animovaným filmem, je tu pojednáno s nevšední sugestivitou. Profesionálním debutem Petra Síse je Ostrov pro 6000 budíků, pohádka pro všechny. Sísovi byl text Miloše Macourka odrazovým můstkem k vlastnímu výtvarnému vidění, které vystavěl z materiálu blízkého Nezvalovu poetismu. Jeho autorsky nejčistším filmem jsou malířské Hlavy; na MFF v Západním Berlíně 1980 získal Zlatého medvěda. Tento arcimboldovsky koncipovaný portrét člověka ve společnosti, sleduje jako ve snu jeho život v čase soukromém a souběžně i v čase věků. Při studijním pobytu na londýnské Královské akademii umění si Petr Sís vyzkoušel computerovou animaci a kamery s volitelným programem. S touto technikou se setkáváme v trikových částech populárně vědeckých filmů při rozhýbávání grafů a schémat, nebo v reklamách, kde nalézá své ideální uplatnění. Elektronika přivedla na svět i kinoxovací automaty, které umí transformovat hraný film na kreslený. Tyto vymoženosti mohou pomáhat k zajímavým kombinacím, ale nikdy nenahradí ruční práci, stejně jako žádný robot nezahraje skutečnou hudbu. V poslední době se tyto nové technologické postupy animace objevily i v naší distribuci u několika maďarských a rumunských filmů, ovšem zpravidla tu účel zvítězil nad smyslem. Udržet totiž computer na uzdě znamená bedlivě korigovat jeho práci, jinak výsledek vyzní strojově, nechtěně groteskně. Například autoři dlouhometrážního maďarského kresleného filmu Syn Bílé kobyly disponovali sice computerem poslední generace, ale rafinovaných efektů se divák brzy nabaží a mechanizované oživování obrazu buď přímo prokoukne, nebo se jím prostě jen rychle unaví. Filmový výtvarník si buď najde svého dvorního animátora, jako Adolf Born Jaroslava Doubravu, nebo se musí naučit sám animovat. Petr Sís animaci zvládl, tenis hraje taky dobře. Ale vážně: animátor je herec, kterého není vidět. Situace, které animuje, si předehrává předem, někdy dokonce před zrcadlem studuje správné pohyby, aby je mohl rozložit do fází. Je jasné, proč tenis filmu Hráči má tak podmanivé kouzlo. Ovšem nejde tu zdaleka jen o tenis. Tato hra, která se v posledních letech stala výnosným komerčním artiklem, zde posloužila pro vtipnou metaforu ke grotesce nabité přesně načasovanými gagy, jež vyústí k vážné úvaze, alegoricky popsané: „zápas se podařil, diváci to nepřežili.“ Kuželky hráčů si namalují tváře: jeden připomíná McEnroa, druhý Borga. Přeplněné arény sledují kyvadlovým pohybem hlav výměny míčů, který se v urputném zápase proměňuje do podoby kyje, železného boxeru, boxerské rukavice, nože, bomby se zapáleným doutnákem. A pak se proměňují i samotní hráči, v supa, lva, žraloka, chobotnici a ještě řadu dalších věcí, které stupňují dramatický zápas na boj o život. Zbrojní arzenál použitý v jednotlivých výměnách končí nejmodernější vojenskou technikou. Pointa donutí diváka, aby mu zmrzl úsměv na tváři. Computerová animace vypadá v praxi tak, že výtvarník nakreslí na rastrovaný papír linkový obrázek a popíše jeho pohyb v čase. Poté ve spolupráci s technikem naprogramují computer exaktní informací, podle nichž elektronický stroj během několika okamžiků kresbu animuje. Na požádání přidá computer kresbě třetí rozměr, během pár minut „oživí“ např. předmět pohybující se v prostoru. Výsledek je poněkud strojový, ale lze jej lidským zásahem korigovat. Computerová metoda je vhodná především k mimouměleckým žánrům, lze ji však využít i v programové tvorbě. Před lety doslova kvetla s módou op-artu. Pak se člověk přestal computeru přizpůsobovat a rozšířil jeho možnosti. Příkladem takového přístupu jsou i Hráči, které Petr Sís natočil ve spolupráci s žijícím klasikem světové animace Johnem Halasem. ZVONÍČEK, Petr. Hráči. Scéna. 1983, roč. 8, č. 22, s. 5.