Baby

"Baby". Je potřeba hned úvodem upozornit, že v tomto filmu nejde o žádné baby ani báby, nýbrž že titul byl jednou z těch už pravidelných nešikovností, kterými pražští "duchaplní" výrobci a překladatelé titulů a nápisů, dokázali ne navnadit, ale odratit diváky od eventuální návštěvy biografu. Tento problém byl stálý a vleklý a oředevším otravný. Holt s těmi, co si myslí, že mají patent na rozum, bylo, jest a bude těžké pořízení.A zrovna u tohoto filmu by byla věčná škoda nechat se pitomým názvem odradit. Anny Ondrákové se skutečně tento film zdařil a smířil s ní mnohého, který se už s ní po některých nezdarech posledních filmů začal rozcházet. Snad je to proto, že se znovu vzkřísila hodně z prvotního pojetí své staronové role "Saxofon Suzi". Také dějově stará myšlenka byla ponechána, ale provedení někde bylo přistřiženo nebo zase rozšířeno pro potřeby a požadavky zvukového filmu. Jsou zde opět dvě dívky z různých vrstev nejen rodem, ale i sklonů. Mladá komtesa by nejraději hodně a výstředně vyváděla, třeba jako tanečnice, a Suzeta, ze které by její rodiče, divadelní garderobiéři, rádi měli tanečnici, tak ta zase by nejraději ležela v knihách. A když rodiče obě děvčata pošlou za vzděláním do Londýna, tak se prostě navzájem prohodí. Seznámení s dvěma mladými lordy učiní celé dobrodružství ještě zajímavějším a garantuje nakonec dvě svatby. Režie Karla Lamače umožnila se Ondrákové pěkně vyřádit, tentokrát i v úboru námořního kadeta, a jistě, že Lamačovu vedení patří zásluha, že tentokrát svou svěřenku ukočírovala a uchránil jí od přehánění a šablonovitosti, ale nebylo snad v jeho moci, aby jí a její příjemnou partnerku (Olly Flintová) uchránil od obou vznešených milovníků, kteří se chovali více pepíkovsky než lordovsky. Dívčí pěvecký a taneční sbor "Singing Babies", který ve filmu vystupuje, byl příjemným zpestřením filmu.