Jemné umění obrany

Pozapomenutý a kupodivu povedený snímek o problémech mládeže v dětském domově. Hlavní postavě Martině už bylo dávno osmnáct a přesluhuje. Její problémy s dospíváním dávají všem zabrat, hlavně řediteli ústavu, kterého výborně ztvárnil Ladislav Mrkvička. I on má své životní problémy. Spoustu let žije sám a bydlí v ústavu také. A proto má pro Martinu určitou slabost a pochopení a snaží se jí všemožně pomoc. Do toho se navíc motá nějaký filmový štáb a natáčí o mládeži dokument. Snímek je jakousi kritickou sondou své doby, která vlastně zůstala aktuální dodnes. Každý se v pubertě někdy opil, s někým randil, chodil na diskotéky a vůbec dělal lumpárny. A to vše se tu řeší. V domově když dosáhnou dospělosti, mají odejít do života, ale jen s několika stovkami na knížce, jako Martina. Ale co dál? Jana Krišicová ztvárnila Martinu opravdu přesvědčivě, jakoby to sama prožila. Je to film tématem skutečně k zamyšlení.