Dcera pluku

"Dcera pluku" byl film, vyrobený podle kdysi populární operety. Dějově je to směska ze starého romantického příběhu a novodobých prostředků, napomáhajícím rychlejšímu spádu i zpestřující podívanou. A tak skotští vojáci z léta Páně tenkrát a tenkrát stříleli sice z muzejních pistolí, ale skvěle lyžaří, lapají podloudníky za pomoci telefonu a jejich generál se vozí v automobilu, zatím co v čele pluku si vojín vede kozu a kromě ní si pluk odchoval i "dceru Mary", dítě kdysi nalezené v táboře. Takové nesmyslnosti dovede dát dohromady pouze filmová opereta, a myslím, že jí to diváci neměli za zlé, pokud se tím zvýšila zábavnost. A to se zde šťastně stalo, zejména jízda jak hlavních hrdinů, tak vojínů na lyžích vyšla vstříc zálibě diváků v těchto scénách a v jejich zasněženém přírodním prostředí. Anny Ondráková jako mužatka, odchovaná vojáky a bránící se návratu do vznešeného okolí salónů a jejich společnosti, našla dost nových příležitostí, v čerstvých nešablonovitých obměnách uplatnit své umění, kterým rozesmávala obecenstvo. Její parodie na ženy - upíry, myšlená na Marlen Dietrichovou, bylo číslo samo pro sebe.