Její hřích

Vzhledem k osobnosti režiséra jsem k tomuhle filmu už předem přistupoval možná až moc negativně, ale moje nepříliš vysoká očekávání se stejně naplnila. Příběh ne úplně špatný, i když za vlasy přitažený, ovšem herci neměli co hrát a hlavně o čem mluvit, dialogy byly zábavné jak noční zprávy (což je škoda zvláště u Zdeňka Štěpánka nebo Františka Smolíka). Ladislav Boháč tentokrát s vizáží padesátníka navíc nezapadal do své tehdejší škatulky šarmantního milovníka. Ve vedlejších rolích pak proběhly i některé hodně otřesné výkony (Jola Djuričová? Kde ta se proboha vzala? Asi nějaká sezónní kabaretní hvězda). Vedlejší dějová linie v baru se odehrávala zcela nezávisle na hlavní ose, až v závěru se ukázalo, že spolu sice souvisejí, ale nakombinované to bylo tak pitomě, že to stejně nedávalo moc smysl. No, Zitě Kabátové to slušelo vždy a všude, to je jasný. Takže hodnotu to může mít snad jako připomenutí mladé tváře a zpěvu Nelly Gaierové. Což je ovšem na hodinu a půl trochu málo.

Zita Kabátová byla za mlada pořádná kočka a pokud si vzpomínám, tak její filmy měly něco do sebe. Nesplývají v jednu čmouhu, ale každý film je něčím výrazný a zapamatovatelný. Dnes žije v rukách pečovatelů, je na svůj věk velice bystrá a ještě ji nenavštívili dva němečtí bratři, kteří již jsou nakvartýrovaní u mnohých z nás...

No, halekání si tu člověk užije, to ano. Jinak jde o skoro červenou knihovnu s poslabším scénářem. Mne snímek ničím nezaujal, snad jen pan Štěpánek stojí za zmínku, ale není zde moc vidět. Za dvacet a to ještě s přimhouřenýma očima.