Když skočila

Ramiro odmalička žije jen s matkou. Je mu šestadvacet, zatím se poflakuje a jeho představy o budoucnosti jsou tak trochu naivní a dětinské. Když Angela padá v sebevražedném skoku ze střechy, je Ramiro náhodou u toho. Nahoře najde její batůžek s fotkami, deníkem a cédéčkem s jejím hlasem: „Nauč se pozorovat. Co se děje uvnitř, děje se i na povrchu… Nauč se chápat rozdíl mezi viděním a díváním.“ To jsou výzvy, jaké Ramiro právě potřebuje. Chce vše doručit rodině dívky, a pozná tak Angelino dvojče Lilu, která se za svou sestru vydává, aby jako Angela mohla vydělávat v baru a také aby si nějak zpřítomnila milovanou sestru. Taková je expozice romantické komedie Sabriny Farjiové, příběhu o mnoha podobách lásky a o snaze citlivě vnímat svou existenci. Film má syté barvy, chuť a vůni, skvěle se poslouchá (hudbu složil Julian Urman), nenuceně se v něm mísí popová kultura s cikánským folklorem. Velkou roli tu hraje také Buenos Aires, a to i jeho odvrácená tvář. (42. MFF Karlovy Vary, 2007)