451 stupňů Fahrenheita

Truffaut předběhl tímto filmem svojí dobu a dneska by se ani nestačil divit, jak lidé zapomněli číst, když jim dnes televize naservíruje v podstatě cokoli v přežvýkané formě. Výborně ztvárněná podoba totalitní společnosti, kde je manželka schopná udat vlastního manžela. Navíc okořené tím, že Julie Christie, která hraje Montagovu manželku, hraje i její opak v podobě Clarise. Film dozrál jako víno a má co říct rozhodně i dnes.

Knihu jsem nečetl. Film jsem poprvé viděl před dvaceti lety a nyní jsem si jej zopakoval. Jeho děj je sugestivní i po letech. Film vznikl v roce 1966, ač má poměrně jednoduchou výpravu, překonává mnohé fantastické filmy, které jsou natáčeny dnes. Čtení knih ohlupuje. Diktatura je zdánlivě nedefinovaná, avšak její principy fungují na plné obrátky. Požárníci, místo, aby hasili, pálí to svinstvo zvané knihy. Ray Bradbury v myšlence pálení knih nebyl originální. Předběhli ho jezuité. Možná se u nich inspiroval.

451 stupňů Fahrenheita je teplota při níž vzplane papír. Příběh je temnou vizí budoucnosti, kde nejsou hasiči vybavení vodními stříkačkami ale požárníci s plamenomety, kteří ničí poslední svědectví svobodného myšlení. Knihy. A mezi nimi je jeden, který začne nad smyslem všeho pochybovat. Nízkorozpočtový snímek s vizuální futuristickou vizí budoucnosti, jak jen to mohlo být po technické stránce možné. Dneska samozřejmě může budit úsměv, ale na 60. léta to bylo to nejlepší, co mohlo pro film za malý peníz vzniknout. Příběh se sociální satirou a ostrou politickou kritikou, není nijak složitý ke správnému uchopení. Obsahuje jisté moralizování a upozornění na totalitní systém. A je jedno jestli se jedná o pouhý jeden stát nebo rovnou o velmoc. Nebezpečí číhá všude. Hrůzu a strach sice snímek nebuduje, ale pro větší představivost nelze jinak než doporučit přímo onu knihu od Raye Bradburyho, podle které byl snímek natočen. Je možné si vůbec takový svět představit? Tento příběh takový pohled nabízí a je to pohled na utlačovanou společnost, která je přísně hlídána, aby se nedostala k něčemu, co jí může uškodit v názorech a vůbec v myšlení. Velice impozantní klasika, která stojí za zhlédnutí.

Je příjemné žít ve světě nehořlavých domů, kde manželky sledují minimálně dvě telenovely na dvou telestěnách najednou, pyromanští hasiči brutálně chrání pořádek a brání občanům nechat se ohlupovat nebezpečnými knihami. Beru si z toho příklad a tak v demokratické svobodné zemi (zdroj: ČT, MF Dnes), kde neznáme vymývání mozků televizí ani sociální problémy, začínám pálit knihy a udávat sousedy, aby na tom světě bylo ještě líp. Děkuji za inspiraci.