Jakou barvu má láska

Starý dobrý „výrobní film“ tentokrát zavádí diváka do zákulisí chemického výzkumného závodu, kde se snoubí ukázka výzkumného pokroku s neobvyklou milostnou linkou. Pozor, nejde však o tradiční romantiku. Scénář je jednoduchý a nepřináší žádné zásadní dramatické zvraty, což bohužel vede k pocitu stereotypu a místy i nudy, která ve filmu plynule přechází od začátku až k závěru. Typickou součástí je samozřejmě ideologická agitka, která má za úkol předat výchovné poselství o tom, jak by se měli uvědomělí lidé chovat nejen v práci, ale i v osobním životě v socialistické společnosti. Tento motiv může působit rozporuplně, ale tvůrci jej tradičně vyvažují dle osvědčeného vzoru. I přes to všechno ale film nedokáže diváka skutečně zaujmout. Chybí tomu pověstný šmrnc, který by jej vytrhl z uniformity a nechal v paměti trvale zarezonovat. Film tak zůstává pozapomenutým artefaktem doby, který nenabízí nic, co by dnes opravdu oslovilo.