Legenda o Vánocích

Finská kinematografie je další, která je českou distribucí naprosto přehlížena. I stal se ten zázrak a český divák se může těšit alespoň z jejich vánočního příběhu. Finským dětem se tu vysvětluje, jak je to s tím rozdáváním vánočních dárků. Kdy, jak a kdo s tím vlastně začal. A hlavně proč. Na filmu se viditelně nešetřilo a tak co záběr, to po výtvarné stránce pastva pro oči. Příběh je překrásný, lidový, lidský a v jistém smyslu i morální. Tento snímek má právo být pravidelným vánočním filmem televizních obrazovek a to českých nevyjímaje. Proč se tak neděje je asi jasné.

LEGENDA O VÁNOCÍCH Finská verze o tom, kde se vzal Santa Claus a proč nosí vánoční dárky. Dojemný příběh chlapce Nikolase, který přišel o celou rodinu a žil pouze z lítosti a milosti jiných rodin. Předávali si jej o vánocích z rodiny do rodiny, ale všude jej měli rádi a on měl rád je. Pro všechny děti ze svých minulých rodin vyřezával ze dřeva drobné figurky na památku. I když později odešel z vesnice k truhláři Izákovi do učení, nikdy na své dobrodince nezapomněl. V kruté zimě vozil dárky na saních jejich dětem. Také nikdy nezapomněl na svou sestřičku Ádu. U díry v ledu i jí nechával své nejkrásnější výtvory. Příběh dojímá diváky svou jednoduchostí a opravdovostí. Život rybářů daleko na severu je velice těžký, ale oni si nestěžují, prostě jej žijí a užívají si drobné radosti, které k němu patří. Bez velkých slov a bez patosu sledujeme Nikolasův příběh. Ani on si nikdy nestěžoval a nenadával na svůj osud. Bral vše tak, jak to bylo. Neznal zášť a křivdu, znal jen lásku. A tu dokázal dávat dál, dokázal obměkčit i zatvrzelé Izákovo srdce. Takoví lidé si opravdu zaslouží stát se legendou… Mimořádně zdařilý snímek, zasazený do překrásné severské přírody, je citlivým dokreslením vánoční atmosféry. ©

Začátek poněkud drsný - šestiletý chlapec rázem přijde o rodiče i malou sestřičku a vesničané se jej po následujících sedm let ujmou, každý rok jiná rodina. Mně to pendlování od jedné rodiny ke druhé přijde docela smutné. Když to přirovnám na dnešní poměry, je to jako by neustále střídal pěstouny a byla mu odepřena možnost najít stálý domov. I když v tak malé vesnici se to asi bralo jinak, když se se všemi znal, tak měl vlastně domov všude a zároveň nikde. Ve třinácti jej vzal do učení starý mrzutý řezbář, čímž mu konečně poskytl trvalý domov. První polovina filmu o osiřelém chlapci bez domova mě zaujala, ba dokonce přímo dojala, že jsem vážně uvažoval o 4 *, takováto sociální dramata mám rád. Ovšem druhá polovina, kdy je Nikolas ve věku samotářsky žijícího starce s plnovousem a odívající se do červenobílého hábitu mi už přišla poněkud kýčovitá a nezajímavá, odkloněná od původního sociálního dramatu, zato se zřejmým nádechem komerce. A létající sáně na závěr tomu nasadily korunu, tady už se tvůrci netajili zavděčit anglofonním divákům. Začátek je na 8 *, ovšem druhá půle a závěr film degradují na velmi slabých 5 * a 45%.

Typický vánoční příběh plný sentimentu a emocí, což mi v tomto období ani tak nevadí. Je zde velmi pěkně a jednoduše popsána legenda o původu svatého Mikuláše (finského Ježíška). Celkově se na film dobře dívá a díky kratší stopáži uteče jak voda, přičemž stihne zahrnout vše, co je třeba.