Třetí planeta

kdyby se sovětský film třetí planeta tvářil jako polohraný dokument a ne jako psychologické drama, mohl spoustu chyb pod záminkou tohoto žánru schovat, jenže nestalo se. film třetí planeta má silný přesah, je z něj i cítit poselství, ale pro lepší konečný výsledek chybí patřičný rytmus, dostatek napětí a hlavně razantnější střih, který by důležitým sekvencím dodal na dramatičnosti a spádu. co snímku třetí planeta nelze upřít je jeho apokalyptická vize a syrovost výsledků sovětské politiky, což v konečném součtu film řadí mezi díla slabšího nadprůměru dějin světové kinematografie.

Ruské utopistické sci-fi sice nebudí hrůzu ani děs, ale přesto vytváří strach. Strach z prostředí plné radiace a vzniklého dopadu na živé organismy. Ruský rukopis je na snímku znát a možná je to dobře. Značně se tím odlišuje a je tak daleko blíže k východnímu bloku. Vyobrazené prostředí je velice věrné a přesvědčivě depresivní. Místama může být značně nudný, ale vtom je to vizuální atmosferické kouzlo. Kouzlo dopadu jaderné katastrofy. Takhle to americká kinematografie rozhodně neumí.

Očividná snaha natočit umělecký film ve stylu Tarkovského filmu spíše ublížila a zpracování působilo dosti levně. Přesto lze nahlížet na snímek z mnoha pohledů, reflexe Černobylské havárie, ekologie, souznění s přírodou, generační a vztahové problémy, rasismus, totalita atd. Z počátku se děj odvíjel jako depresivní psychologické drama, ale s příchodem lovců „mutantů“ to šlo poměrně rychle z kopce. Popravdě řečeno, trochu jsem se (snad zásluhou střihače) občas ztrácel a některé návaznosti mně nějak unikaly.

Ruský film.