Ideál septimy

Na začátku dává muž psovi na zem mléko levou, po střihu pravou rukou.

Chtěl bych vás, jako tisíce jiných děvčat, naučit dívat se konkrétněji na život. Vzdycháte po komponistovi, který měl dobrý reklamní nápad skrýt se za pseudonymem. Kdyby byl na své první písničce uveřejnil svou fotografii, možná že by nikdo po něm ani nevzdechl. A není-li to náhodou záhadný komponista, kterého takto slepě zbožňujete, je to filmový herec, tenisový šampion anebo fotbalista. Nedovedete se podívat životu do očí. Nehodnotíte práci a charakter, ale zpravidla jen hezký obličej. Vzdycháte nad fotografiemi a nevyrůstají z vás ženy, jaké potřebuje zdravý národ, ale nevkusná hysterická stvoření. Nebo mě snad chcete přesvědčit o opaku, že se septima zamilovala třeba do člověka, který obětoval svůj život pro zdraví lidstva? Který ztratil ruce při zkoumání účinku radia? Který zahynul při objevování nových oblastí světa nebo zemřel ve službách vlasti? Ne. Protože fotografie mužů, kteří pro lidstvo skutečně něco vykonali, v dívčích kabelkách nenajdete. Hezký zevnějšek je pro vás důležitější než vnitřní hodnoty člověka.

- Je to jistě hodný člověk. Krásné věci tvoří jenom dobří lidé. - Takových je... - Jako on? - Ne, jako ty! Takových je, které v tuhle chvíli vzdychají po Michalu Marhanovi, kreslí si ho ve svých hlavičkách, jak přejíždí dlouhými prsty po černobílých klávesách a komponuje svoji píseň "jen pro ni, jen pro ni jedinou" a on zatím... bůhví, kde to krade!