Mrtvý princ

Umírání toho prince jsem se řehnil ještě deset minut poté. Jen se divím, že ještě během toho nestihl třeba turnaj rytířů nebo tak něco. Černobílá pohádka, kde jsou karty jasné a v podstatě nepřináší mnoho nového. Náznak nápadu tu však je. Herci to nebrali moc vážně, ale zase tak špatné to nebylo. Dávám však nižší hodnocení kvůli způsobu podání, tedy formou vyprávění třetí osoby. Nebylo to sice křečovité, ale rušilo mne to při sledování příběhu samotného.

Klasická televizní černobílá inscenační pohádka upoutá především ve svém pohádkovém romantismu v době renesance. Poetické ladění přednesu dodává na síle umění a kouzlu příběhu v poněkud temné atmosféře ve spojení s černobílým obrazem. Televizní klasika, která už nové generaci nic neřekne, ale ty starší jistojistě potěší.