Kafka podle Rybczyńského

Ač se životopisná črta o slavném spisovateli, Českou televizí kdysi vysílaná jako Kafka podle Rybczyňského, tváří jako běžný hraný film, ve skutečnosti je poskládána z řady animovaných záběrů, dodatečně opracovaných a sestavených do konečné podoby, která napodobuje „realismus". Polsko-americký klasik trikových filmů a videoartu Zbigniew Rybczyňski se kdysi vyslovil, že jej už nezajímá klasický obraz, protože vše, co mohlo být vyfotografováno nebo natočeno, již vyfotografováno či natočeno bylo. On chce vytvářet takovou realitu, která existuje až v zobrazovacím médiu. V Kafkovi je tomuto pojetí obrazu podřízeno vše - jak obytné místnosti, tak postavy pohybující se v nich. Rozhraní mezi vizuální dokumentárností a jeho trikovým původem bývá místy nezřetelné, avšak vždy postřehnutelné. Přitom vyprávění není statické, kamera se oddává dlouhým jízdám, v nichž sleduje titulního hrdinu, nebo krouživým pohybům, kdy Kafka pobývá ve shluku dalších postav. Technicky je takové řešení obdivuhodné, neboť vkopírovanost postav si uvědomíme třeba tehdy, když zůstávají snímány z nezměněného úhlu, ačkoli se kamera pohybuje kolem nich. Kafka podle Rybczyňského je vlastně literární montáží, která spojuje spisovatelovy dopisy s motivy jeho děl (zejména Zámku a Procesu). Kafka tak splývá s postavami, které vytvořil. Dovíme se o jeho milostných vztazích, do nichž se angažovala i jeho matka, prolnutých do nemožnosti se domluvit, do nepochopitelného ohrožení a obžaloby, proti níž není obrany. Tok vyprávění se tak opírá výhradně o verbálně sdělované údaje, (jš) katalog 1. Festivalu nad řekou