Hra o život

Velmi špatně uchopené závažné téma života lidí v protektorátu. Slabý a nepřirozený výkon Vlasty Chramostové, také Karlu Högerovi jeho role tentokrát bohužel nesedla. Film, z něhož je hodně cítit doba svého vzniku. Opravdu slabé.

Silný příběh z období okupace o člověku, který sice je vlastencem, ale bojí se cokoliv podniknout aby se nedostal dojakéhokoliv konfliktu. O to horší je, když několik minut poté, kdy ho v tramvaji zachrání kolega z podniku před zfanatizovanou Němkou, ho on sám nedokáže varovat před gestapem, které si pro něj náhle přišlo. Že se stane trnem v oku pro celé okolí včetně své ženy, která se přidá k odboji, je nadmíru jasné. Film začíná sedmiminutovým výběrem zpráv z dobových týdeníků, což velice dobře nastíní jak děsivá a temná doba to byla. Všichni lidé prostě být hrdinové nemohli. Karel Höger tuto postavu i po psychologické stránce ztvárnil bravurně a jednoznačně. Z jedné strany se jeho povaha dá pochopit, ale z té druhé skutečně budí vztek. Kolem něj se zatýká, naopak on povýší. Jenomže osud je nekompromisní a morálně dojde i na něj. Snímek vznikl v padesátých letech, takže myšlenka příběhu nijak nepřekvapí. Avšak i přes agitační atmosféru se nejeví snímek jako nijak špatný. Lidé jsou prostě různí a to platilo, platí a platit bude.

Drama z okupované Prahy s vynikajícím Karlem Högerem v roli slabošského a ustrašného Racka. Bohužel toto filmové dílo režiséra Jiřího Weisse bylo natáčeno v dusivé atmosféře padesátých let a tak z něj místy znát jistá tezovitost a tendenčnost doby, jak po stránce scénaristické, tak i ve výkonech herců.

Velmi dobré herecké výkony. Karel Höger zde vytvořil určitý předobraz svých největších rolí, Brycha, Pelikána, Štěrby ad. V předloze původně velmi slabošskou postavu skvěle odstínil... Snímek příliš nezestárl.