Hotel pro cizince

Vydržel jsem prvních patnáct minut. Pak jsem se díval už jen jedním okem, takže je možné, že mi některé ty naprosto zbytečné popisky unikly. Jinak je to opravdu umění na „vysoké úrovni“. Asi na té nejvyšší, protože jsem z toho nepobral ani zbla. Nebudu si tady hrát na inteligenta a naprosto čestně se přiznám, že už jsem dlouho neviděl větší blbinu. Nemělo to ani hlavu, ani patu, dialogy psal někdo řádně jetý, a tak ani herecká elita tomu nemohla dát vůbec nic.

Naprosto nezáživná ukázka nejhnusnějších stránek lidské povahy, lásky i života obecně, v níž samozřejmě opět nemůže chybět výlučné české filmařské specifikum: naturalistické výjevy týrání zvířat (na což začínám být už notně alergický; to není projev kultury, ani vrcholu kultury, to je zkrátka konec veškeré kultury). A spíše než avizovaná inspirace dílem Franze Kafky (ostatně se domnívám, že by s tím on sám prudce nesouhlasil) mě jako charakteristický pro tuto nepodařenou alegorii napadá oproti filmu mnohem kratší a výstižnější verš od Valeria Maxima: "Sladkost žití nutí člověka mnoho potupného dělat i snášet." - Co však nutí diváka, aby sledoval něco tak nudného a odporného na pohled celých sto minut?

Příběh o básníku Petru Hudcovi by snad mohl i přes všechnu výtvarnou stylizovanost působit jen jako plytká historka, kdyby ovšem neposkytl takovým hercům jako jsou Josef Somr, Jiří Hrzán, Jiří Kodet a samozřejmě Petr Čepek, rozvinout své herecké schopnosti i komediální talent. Tento film doporučuji především těm, kteří považují Petra Čepka jen za herce záporných rolí.