Den velkého ticha

Poměrně nezajímavá záležitost pro děti, s dětmi, o dětech. Fádní zápletka plus okopírovaný nápad s titulkama jako v Kdo chce zabít Jessii. Co je ale obdivuhodné, jak velcí herci i na malém časovém prostoru v tak nesmyslné inscenaci dokážou podat výkon, do kterého dávají vše a je radost se na ně dívat (Sovák, Filipovský).

Dětská ptákovinka, ale myslím, že zabaví na chvilku i dospělého diváka. Prostě inscenace na nedělní dopoledne, toť vše. Vcelku by mně zajímalo, proč tak pitomý scénář s tím ukanutím na konci. Kde se tam ti lidi vzali?? To se u nich nezamykalo? 201601034523/4737

Cílovým publikem zde v prvé řadě bylo to dětské. S odstupem času se zápletka příběhu může zdát směšná. V podstatě jde o sázku, že jeden žvanil jeden den vydrží mlčet. Mlčet. Má kamarády, kteří se jej snaží donutit promluvit a tak tu sázku prohrát. Celé je to takové úsměvné. Jo, to byla doba, kdy děti doma neměly internet a volný čas většinou trávily venku, v různých zájmových kroužkách či prováděly nějakou tu lumpárnu. U této hry mi přišlo zvláštní, že ke Hrachům domů se přicházelo jak do chlíva. Nikdo při příchodu skoro nikdy nezvonil a ani neklepal. Vždy se najednou otevřely dveře a přicházel ke Hrachům dovnitř domu.