Žena beze studu

„Jedná se o nechutný a sprostý román naprosto nevhodný ke zfilmování," zněl redaktorský posudek v MGM na knihu Michaela Arlena Zelený klobouk: Romance pro několik lidí. Jeho hrdinka se příliš vymyká konvencím své doby, proto si může nárokovat jediné právo. Právo na tragický konec. Fyziognomie jedinečně pravidelných rysů a výraz oduševnělé krásy korunované dokonalou fotogeničností činily z Grety Garbo hereckou osobnost mimořádně silné působivosti, přesahující svět celuloidu. I když ve svých amerických počátcích hrála role svůdnic s přídechem osudových žen, nad dobovým typem dívek flapperů či baby vampů se vždy vesmírně tyčila a dodnes tyčí jako hvězda té největší velikosti. Smluvně patřit určitému studiu vždy znamenalo nebezpečí typového obsazování, proto si Garbo pro svůj sedmý film pro MGM vymínila námětově něco velmi odlišného, čímž měla na mysli hlavní hrdinku románu Zelený klobouk. Děj se odehrává na starém kontinentu mezi léty 1910 až 1923, nicméně vzápětí po uveřejnění bylo zřejmé, že je příznačný pro dobu svého vzniku, tedy pro společenské změny probíhající v Americe během 20. let., kdy ženy získaly volební právo a zaměstnanost se stala normou. Hrdinka je sebejistá, inteligentní, vzdělaná a ve svých postojích nezávislá osobnost. Říká o sobě: „Nejsem pyšná dobrodružka, která se dotýká mužů pro potěšení, pošetilá dámička, jež se zapomíná pro zábavu… Není dobré mít pohanské tělo a vzdělanou mysl jako já. Pro tělo je to peklo, pro mysl teror." Největší nesnází jejího života jsou muži. Ani jeden jí není hoden, všichni ji zklamou. Největším problémem románu byl syfilis. Car filmové cenzury Will Hays zfilmování dlouho zcela jednoznačně vylučoval a nakonec svolil pod podmínkou zásadních změn včetně názvu, jmen postav a zamlčení skandálních skutečností děje románu, jakož i jakékoli citace literární předlohy v titulcích.... i tak v tisku ohlášený název nového filmu Grety Garbo nikoho neoklamal. Hudba: Bratři Orffové Hudební doprovod odehraje část krnovské kapely Bratři Orffové, a sice pianista David Straka a bubeník František Škrla. Loni se Bratři Orffové po osmi letech od debutu Bingriwingri triumfálně vrátili na českou scénu albem Šero, podmanivým, zasněně melancholickým elektrofolkem. Jejich vyzrání se odráží nejen v hudbě, ale i textech. Imaginární krnovský hrdina Serža Vantóš dospěl, ale dětské duše se odmítá vzdát. Za Šero získali v roce 2013 cenu Anděl za Album roku a sami byli oceněni jako Skupina roku. Věroslav Hába, Zdeněk Blaha, LFŠ 2014