Moskva, Belgie

Snad ve mně ještě doznívají dojmy z posledního velkolepého filmového zážitku, možná proto mi Moskva, Belgie přijde podobně zahořklá, jako její hlavní postava, kterou nejsou s to přijatelně vyvážit ani zbylí nešťastníci, mezi kterými ani filantrop, třebas jako já ;-), nenajde sympatickou duši, o vzhledu nemluvě. A nevýrazná výpověď o hledání nového smyslu života ve chvílích, kdy se ten starý ukáže v jiném světle má hodnotu náhražky, stejně, jako nerovné spojení Matty a Johnnyho. A ještě k tomu tam nikdo neuměl počítat přes desítku. Zůstala jsem z toho všeho... jak bych to řekla? Zahořklá.