Hory v plamenech

"Hory v plamenech" - Čím byl film technicky pokročilejší, tím opravdověji vypadaly jeho příběhy. Jako třeba v tomto filmu, odehrávajícím se v době první světové války. Byl velmi zdařilý ve svojí úděsné pravdivosti. Tak se diváci mohli zúčastnit a znovu s hlavními hrdiny prožívat to obrovské krvavé zápolení, v tomto případě v sněžných a ledovcových výšinách alpských hor, kde zápas člověka byl dvojnásobně krutý. Na jedné straně byl veden zbraněmi a technickými prostředky proti nepříteli, a na druhé pak zabezpečovacími pracemi a silou vůle proti záludnostem velehorské přírody. Na film tohoto druhu si ovšem mohli troufnout takoví machři, jakým byl například Luis Trenker, který měl k ruce smělé druhy, obratné horolezce a nepřekonatelné lyžaře. Proto až závratně odvážná se jistě zdála divákovi jízda lyžařské patroly. Ta je určitě vzrušila víc, než mnohdy celé dlouhé pasáže z hraného filmu. Teď něco k samotnému ději německého snímku: ten se točil okolo boje Rakušanů a Italů o Col Alto v Dolomitech, kde Italové rakouskou posádku podminovali mnohatýdenní vrtací akcí ve skalnatém nitru hory a vrchol ohromným množstvím třaskaviny vyhodili do povětří. Ty části filmu, kde hrála s sebou příroda a zápas s jejími sněžnými obtížemi a nebezpečími, jakož i bojové scény s granátovými výbuchy ve sněhových záplavách a bodavým štěkotem kulometů vyznívaly obrazově i zvukově nejúčinněji. Vedle nich ustupovaly do pozadí režíjně i hrou do pozadí scény románových epizod, které naštěstí do filmu byly vsazeny nevtíravě. Jak nemá vypadat okrojovaná Tyrolačka, předvedla Lissi Arna, navlečena do tyrolského dirndlu, vypadala jako by někdo dnes navlékl do slováckého kroje pražskou popovou hvězdu, a ta aby markýrovala děvčicu z Moravy. Pokud by se dalo něco režii filmu vytknout, tak to byla místy zbytečná rozvláčnost. Například konečná scéna na horách po válce mohla pro svoji divadelnost zcela odpadnout, jinak byl film bez kazu a hany.