Zpěvačku Yvonne Přenosilovou pro veřejnost objevil režisér Miloš Forman při práci na filmovém dokumentu Konkurs. Své publikum si posléze získávala jednak účinkováním v Divadle Semafor, jednak sólovými nahrávkami (Roň slzy, Boty proti lásce, Javory, Mně se líbí Bob, Pomalu a líně?). V roce 1965 stála u zrodu divadla Apollo (s K. Gottem, K. Hálou a P. Filipovskou). Po roce 1968 žila až do začátku 90. let v Německu, kde pracovala nejprve u společnosti British Airways, později jako redaktorka českého vysílání Rádia Svobodná Evropa, kterému zůstala věrná i po přestěhování redakce do Prahy.
Životní příběh Yvonne Přenosilové je plný událostí a třináctou komnatu bychom v něm našli více než jednu. Náš pořad ale není ani o emigraci, ani o problémech stárnoucí zpěvačky. Je to vyprávění o ženě, která má zásadní problémy se svým synem.
Pár let po revoluci se rozhodovala mezi rolí matky a návratem do vlasti. Mezi synem a prací. Svobodná Evropa se tehdy stěhovala do Prahy. Stejnou nabídku dostává i Yvonne Přenosilová. Synovi Maximovi zařídila studium na rakouském gymnáziu v Praze, vyřídila potřebné dokumenty. Několik dní před odjezdem se čtrnáctiletý Max sešel se svým otcem. Co si tehdy řekli, Yvonne dodnes neví. Max oznámil matce, že s ní do Československa nejede, a že se stěhuje k otci. Yvonne měla pár dní na rozhodnutí. Nakonec do Prahy odjela sama. Udělala chybu? Zničila tak jejich vztah definitivně?
Dnes žije Yvonne sama ve svém žižkovském bytě. Prakticky nemá práci, občas je vyzvána ke koncertování nebo ke vzpomínkové besedě. Většinu peněz stejně mění na eura a posílá synovi do Mnichova.
Pořad 13. komnata se stal příležitostí, aby se matka i syn spolu setkali a navzájem si vyříkali své pocity.
Průvodcem na nelehké cestě do skryté komnaty Yvonne Přenosilové je její mladší kolega z rozhlasu, redaktor Aleš Cibulka.
Česká televize
