13. komnata Dušana Kleina

Když běžný televizní a filmový divák slyší jméno Dušan Klein, vybaví se mu rozvážný muž s dýmkou, který má na svém kontě desítky úspěšných filmů (hlavně ty o nesmrtelných básnících). Možná si vzpomene i na sérii oblíbených detektivek pátera Knoxe, kterými na obrazovce České televize sám provázel. Vzápětí se ale každý zamyslí, jakou může mít tento muž třináctou komnatu? Narodil se v nešťastnou dobu na nešťastném místě, na začátku 2. světové války na východním Slovensku v židovské rodině. Nejdříve celá rodina (tatínek, maminka a tři bratři) odešla na samotu na středním Slovensku. Pak se děti skrývaly v katolickém klášteře, kde žily jako sirotci pod cizími jmény v atmosféře strachu. Když byly Kleinovi čtyři roky, tatínek padl ve válce a kluci zůstali s maminkou sami. Maminka si vzpomněla na muže, na kterého se měla v případě nouze obrátit. Dlužil prý tatínkovi nějaké peníze. Slíbil, že dluh vrátí a že mají všichni čekat ve vrátnici kláštera v Dlouhé ulici. Místo muže ale přijelo gestapo. Byli odvezeni do Terezína. Tam žili v ghettu, ve městě obehnaném dráty, ale Dušan Klein paradoxně toto období jako dítě nevnímal jako něco strašného a neuvědomoval si, v jakém je ohrožení. Byl jedním z posledních sta židovských dětí, které nestihli nacisté z koncentračního tábora Terezín odsunout v transportech smrti. Po osvobození se s maminkou a bratrem odstěhovali do Bratislavy, kde se setkali s mužem, který je udal gestapu. Ten člověk jim měl přidělit byt? Málokdo ví, že Dušan Klein prožil tak dramatické dětství. Dříve o tom s nikým nemluvil, ani se syny, ani se svými přáteli. Ty o něm tohle tajemství zjistili, až když vyšla jeho životopisná kniha. Je to už sice dávno, ale vzpomínky v něm zůstávají. Televizním divákům přiblíží třináctou komnatu jeho dětství - která tak silně souvisí s temnou třináctou komnatou dvacátého století - průvodce Aleš Cibulka. Česká televize