Jezero Tahoe

Cesta, kterou musí každý z nás ujít, aby dospěl a smířil se se všemi aspekty života, mezi něž patří i smrt našich blízkých, může mít nejrůznější podobu. Jen málokterá je však tak groteskní jako odysea, na niž se pouští šestnáctiletý Juan ve chvíli, kdy v jakémsi yucatanském zapadákově nabourá stařičký rodinný vůz. Putování za vytouženým náhradním dílem vede Juana k stále bizarnějším figurkám – od zamlklého automechanika, který se až neuvěřitelně podobá svému psu, se přes punkerskou majitelku rozpadající se mototechny dostane až k soustružníkovi, „který ví vše“ (bohužel nikoli o autech, ale o kung-fu filmech). Surreálně dvojrozměrný prostor tohoto filmu připomíná to nejlepší z poetiky Akiho Kaurismäkiho a Jima Jarmusche – je to svět plný zámlk, absurdního humoru, rozpačitého otálení i opojné melancholie. Z letošního Berlinale si Fernando Eimbcke za Jezero Tahoe po právu odnesl Cenu Alfreda Bauera za umělecký přínos. (MFFKV)