322

Film jsme viděl před mnoha lety v klubu a na drastický symbol čísla diagnozy rakoviny - 322, nikdy nezapomenu. Debut Dušana Hanáka v hraném filmu je velmi podařený, zrovna jako výkony českých herců (Macháček, Lohnický, Abrhám).

Chmurné obrazy ze života lidu let šedesátých ve slovenské metropoli. Takové nesouvislé útržky, nesouvislé bláboly, potrhlé chování... Když se hodně usilovně zamyslím a oprostím se těch šíleností, zůstane mi jednoduchá dějová linie. Hodný muž je nemocný, vyšetří jej, neřeknou tak, ani tak a pak ho chtějí operovat... Ti ostatní mají své problémy a řeší je každý po svém. Spousta českých herců, někteří sami mluví slovensky (s českým nezastíraným akcentem), jiní jsou dabovaní nějakým Slovákem. Holka, už se na to nikdy nedívej.

Kdysi jsem tento film obdivoval (zcela výjimečná je kupříkladu kamera), avšak s léty jsem se stal kritičtějším. Z té celkové syrovosti (i surovosti lidí) se nicméně dech úží i po letech. Podvody, lži, necitelnost, nemoc, nenávist, otřesné záběry ze skutečných jatek za doprovodu sladkobolných tónů Fibichova Poemu...

322 (1969): Josef Abrhám má v niektorích častiach filmu prelepené / zakryté ľavé oko, v iných pravé.