Cesta ke slávě

"Cesta ke slávě" je válečný film, ale film bez tendence, ani protiválečný, ani militaristický. Kreslí prostou skutečnost, která je slávou oněch statisíců bezejmenných hrdinů světové války, kteří znali jen svou p o v i n n o s t, když je vlast zavolala do zbraní. Cesta ke slávě těchto neznámých, živých i mrtvých, je poseta mrtvolami, hrůzami, tichým hrdinstvím, oběťmi osobního štěstí. Režie Howarda Hawksa tady vytvořila prostředí jednoho těžkého úseku fronty bez příkras, s děsivou pustotou zřícenin, zpustošených chrámů, rozblácených cest, rozstřílených zákopů, podzemních krytů, pod nimiž buší jako údery hodin smrti rány připravovaného podkopu. A tu žijí, trpí a umírají muži ve službě obrany vlasti, prostí vojáci, poddůstojníci a důstojníci. A drama lásky, které se odehrává mezi dvěma muži a jednou ženou, připadá pojednou něčím vedlejším vůči vše přerůstajícímu pojmu vojenské povinnosti. A z toho stanoviska pojali také hlavní představitelé své úlohy: Warner Baxter kapitána, velitele úseku, zdánlivě zdrsnělého, ale s potlačenou něhou v poměru k svěřenému mužstvu a zejména v nejlidštějším citu k otci veteránu a znovu vojáku. Frederick March jako poručík, trochu lehkomyslný, ale jako voják statečný a obětavý. Lionel Barrymore jako kapitánův otec, postava dojímavě ušlechtilá ve vojenském a lidském pojetí, a pak je zde naše roztomilá krajanka June Lang - Vlásková, milé stvoření půvabného zjevu, ztělesňující pochopení milující ženy pro vyšší city k povinnosti, než je ukládá láska muže a ženy - a pak řady těch mužů vojáků, veselých a smutných, statečných i bojácných. Režie podala bitevní scény s realistickou přesvědčivostí a zmírnila jejich dojem záběry vojácké pospolitosti a milostnými vložkami. Po celém filmu jsou po zrnkách rozeseta zrnka přirozeného humoru.