Stínu neutečeš

Tohle šokující tahání kostlivců z rodinné skříně na samotném sklonku života mi přišlo poněkud přitažené za vlasy a nějak jsem téhle story nedokázal uvěřit. Literární předlohu neznám, takže nemohu srovnávat a nevím do jaké míry byl naplněn původní záměr, ale vzhledem k tomu, že námět, scénář i režie jsou dílem jedné osoby, asi se to příliš lišit nebude. Jinak to bylo herecky dobré a líbilo se mi kameramanovo pojetí i hudba Michala Pavlíčka. Ve výsledku mi to ale přišlo jako průměrná podívaná, které sluší tak maximálně 55%.

jeden z nejsilnějších filmových příběhů posledních let je snímek stínu neutečeš, kterému doslova kralují výkony obou hlavních představitelů a to jak paní Adamové, tak pana Landovského. k dalším kladům filmu stínu neutečeš jistě patří i netradiční kamera, vývojové dějové linky, naprosto nenásilná pavlíčkova hudba, ale též především naprosto nezvyklý námět s celkovou koncepcí výsledné podoby scénáře či odtajněním zla benderovců. S ohledem na fakt, že stínu neutečeš je navíc režijní celovečerní debut lenky kny, můžeme její dílo rovnou zařadit mezi nejlepší filmy z dějin světové kinematografie. škoda jen, že stínu neutečeš občas utíká rytmus s dynamikou vyprávění, popř. též i některé vyslovené, ale do konce nedotáhnuté boční ideje, respektive charakteristiky figur, díky čemuž se v konečném souhrnu film v té nejvyšší kategorii ocitá v její spodní polovině.

Silný dramatický příběh, kde by se dala depresivní atmosféra doslova krájet. Manželé, kterým je přes osmdesát, mezi nimi vnučka a vytahování starých kostlivců ze skříně. Co se skrývá v minulosti? Co je všechno utajeno? Co babičce na dědovi po tolika letech spokojeného manželství najednou tak vadí? A je to vůbec pravý děda? Co se tenkrát vlastně stalo? Mnoho otázek a tajemství na jednu mladou právničku (onu vnučku), která byla svou babičkou požádána, aby vyřídila jejich rozvod. Snímek se mi nejeví tak z námi. Aby ne. U nás se spíše propagují trapné komedie a pokusy o melodramata, ale když se konečně objevý něco pořádného, je ticho po pěšině. Pavel Landovský se pro roli onoho tajemného seniora rozhodně hodí. Ztvárnil ho tak dokonale, že by jeden nevěřil, že to opravdu jen hraje. Jaroslava Adamová je pro dramatické role doslova stvořená a Helena Dvořáková je prostě obyčejné současné děvče, které se vůbec nelíbí, co po ní její babička chce a pátrá po všem možným , jen aby se dozvěděla jak se věci vlastně mají. Závěr sice nijak šokující není, ale po dramatické stránce je zajímavý. Pro mě se tento snímek, s ohledem co všechno se v současnosti točí, stává doslova raritou. Kdo má smysl pro dramatičnost, snímek si užije.

Kdybych byla vyznavačkou filmů tzv. Nové vlny 60. let, asi by se mi to líbilo. Ale nejsem. Ani se necítím být intelektuálně osvícenou filmovou znalkyní... tudíž na mě film zapůsobil zcela přízemně depresivně a poněkud nudně. Teprve na konci jsem se probrala a dlouhatánský záběr na plačící Adamovou (s prostřihy na vzpomínky) mě zaujal. Ano, film má vypovídající hodnotu. Uznávám. Ale přesto se k němu už nemusím vracet. Chtěla bych si své stáří užít a ne protrpět...