Princezny nejsou vždycky na vdávání

Klasická věcička k nedělnímu dopoledni. Klasická věcička k nedělnímu dopoledni. Klasická věcička k nedělnímu dopoledni. Klasická věcička k nedělnímu dopoledni.

Ona je to celkem slabá pohádka. Ondřej Havelka se do role prince moc nehodil, také Dáša Veškrnová byla již po třicítce a už tolik se na mladinkou Madlenku nehodila. Pohádky si však cením v jedné věci - hraje zde Markéta Fišerová, krásná herečka, která po prodělané nemoci je od svých 26ti let upoutaná na invalidní vozík. Její přítomnost a krásná tvář dojímá. Z ostatních rolí snad vyzdvihněme alespoň vždy přirozeného Petra Nárožného.

Pohádka by to nebyla špatná, ale má jednu velkou chybu - Veškrnovou v kladné roli skromné holky z podhradí. Zvlášť když zpívá "Já jsem děvče chudé, z bot mi čouhá sláma, šat mám z látky hrubé, nejsem žádná dáma. A já budu princi hodnou, milou ženou...", tak mi to v paralele s jejím pozdějším reálným životem přijde jako hodně špatný černý humor. U mnoha filmů se snažím neubírat na hodnocení kvůli averzi vůči této hérečce (např. v Holce na zabití mi nijak zvlášť nevadila), ale tady mi to prostě nějak nejde ji přetrpět. Režisérka měla prohodit role, Veškrnové přiřadit roli té první princezny Hortenzie, Madlenku Konvalinkové a hned by to celé vypadalo jinak, daleko líp a ne tak provokativně. Ale kdo to tenkrát mohl tušit...