Hledám dům holubí

Jelikož nejsem ani holubářka, ani příznivnkyně divokého bubnování, neměl mne tento film prakticky čím zaujmout. Takže z mého hlediska vyložená ztráta času.

Velmi jednoduchý rodinný snímek hodící se hlavně pro děti o rivalitě a věčných sporech mezi dvěma bratry někde na vesnici. Mladší s velkým zaujetím chová holuby, které mu plaší starší bratr neustálým hraním na bicí nástroj. A tak se stále hádají a dělají si naschvály. Ale jak se říká: tak dlouho se chodí se džbánem, až se ucho utrhne. Za zmínku stojí použitá doprovodná hudba. Trio Kocáb, Pavlíček, Čok bych u dětského filmu opravdu nečekal. Jelikož si jejich písničku neustále popěvují starší kluci, kteří mají svoji kapelu a neustále hledají místo pro zkoušení, je tento výběr vlastně trefný. Jinak na tomto počinu nic zvláštního není, takže se nelze divit, že je dnes již pozapomenutý. Špatný však rozhodně také není. Je to takový obyčejný příběh z vesnického života, který by se klidně mohl i stát.

Taková hovadina tu má 60%? To myslíte vážně? Co mě na filmu nejvíce odpuzovalo, že jej po celou dobu provází příšerná a primitivní hudba (nutno podotknout, že obecně hudebním filmům zrovna neholduji). Když k tomu připočtu takřka naprostou absenci děje, nesnesitelnou uječenost všech postav včetně vzteklého čokla (naštěstí ho v půlce filmu odkrágluje kůň) a fakt, že za celý film jsem se pořádně nezasmál ani jednou, nanejvýš asi ve dvou scénách mírně pousmál, nelze tomu udělit vyšší hodnocení než 2 * a 20%, což u normalizačních a tím spíš rodinných filmů běžně nedělám, ale tady nelze jinak.

Filmy Věry Šimkové-Plívové mám rád a považuji ji za nejlepší režisérku, co se dětských filmů u nás týká. Tenhle však považuji ze všech za nejméně povedený. Často na mě působil až chaotickým dojmem, kdy jednotlivé scény jakoby ani nebyly dohrávány do konce. Výborná byla samořejmě hudba Pražského výběru, ale o té to zas až tolik nebylo, navíc, vzhledem k názvu filmu bych spíše očekával Schelingerovu muziku.