Psi, chcete žít věčně? aneb Peklo u Stalingradu

Rozhodně nejde o film tuctový, takový v duchu amerických válečných scén. Tohle netočili ti poražení, aby si vylepšovali svůj profil a minulost. Točili to Němci, resp. již z vetší části jejich potomci. Bylo to jako sebezpytování a hledání východisek. Docela film, který po válečném filmu zz produkce SRN- MOST, má slušnou úroveň a nutí k hlubšímu zamyšlení.

je logické, že i v německé kinematografii musíme najít snímek, který mapuje, alespoň částečně, to nejdůležitější z dějin legendární bitvy u stalingradu. Avšak film Psi, chcete žít věčně? aneb peklo u stalingradu nevzniknul jenom jako obyčejný hraný válečný film, nýbrž zároveň jako filmová hraná dokumentární rekonstrukce určitých částí dějin této bitvy. Archivní skutečné záběry z bitvy, do češtiny nadabované danielou bartákovou, se mísí s příběhem mladého plukovníka wisse. příběhem v sobě obsahujícím vše, co má správný válečný snímek mít: hrdinu, který prozře; důstojníka, který jen plácá nesmysly a skutek mu utek; love story mezi jedinci z nepřátelských stran a zcela pochopitelně i hordy střílejících a bojujících vojáků. Nebýt faktu, že 14 let po válce sami němci přišli s dosud ne příliš využívanou kombinovanou formou dokumentárně-hraného filmu, nebyl by film psi, chcete žít věčně? aneb peklo u stalingradu ničím neobvyklým.

Tak tenhl film mě opravdu zaujal, překvapilo mě že i Západní Německo v roce 1959 dokázalo vyprodukovat docela kvalitní válečný film o bojích u Stalingradu kde Němci neměli zrovna ustláno na růžích. Oproti Sověským filmům z této doby ale tenhle film ukazuje Německého vojáka hlavně jako člověka a né jako nemyslícího tvora určeného k zabíjení. V Ruské zimě před branami Stalingradu snad každý Německý voják začal přemýšlet o bezvýchodné situaci a nesmyslnosti téhle války a rozkazů zoufalého velení. Hlavně příznivci válečnýh filmů tento zajímavý snímek asi ocení.

zajímavý snímek, proložený autentickými záběry z II.světové války. Dobře viditelná tehdejší víra a idea některých německých vojáků s nimiž odjížděli na frontu a následné setkání s realitou a postupným rozčarováním. Hlad, nemoci, zranění, nedostatek jídla i munice - do toho oznámená a oboustranně přijatá pauza s hudební vložkou - a opět vše vrácené zpět do zaběhnutých kolejí se smrtí v zádech a přibližujícím se koncem 6.divize německé armády.