Strašidelný autobus

Hernajs to byla blbina pro děti. Já skočil na to, že to je komedie. No, dobře mi tak. Sice jsem to dokoukal až do konce. Ale sežvejkal jsem si při tom palce nudou. Děj je zmatený, skáče z linie do linie a nenechá jedinou dojet v kuse. To se přece nemohlo líbit ani dětem. Ani těm hodně infantilním. Nakonec se to zvrtne v ještě větší blbinu s odpornou muzikou.

Kterého příběháře někdy nenapadla otázka reálnosti toho, co píše? Teorie sil se tomuto tématu samozřejmě také věnuje, na jednu stranu říká, že asi 80% příběhů se někde v nějaké formě odehrálo, ale zároveň tuto otázku snižuje konstatováním: ,,Není důležité, jestli se to stalo, ale jestli se to stát mohlo." Zároveň s reálností se teorie vzniku děl věnuje autorství děl, kdy vlastně snižuje význam toho, kdo dílo dokončuje dávaje mu skutečnou podobu; za majitele příběhu by se možná daly označit síly, ale možná tak úplně taky ne; jediným nesporným vlastníkem všeho skutečného je pravda, záhadný pátý prvek, který sice můžeme poznat, ale ani potom nelze nesporně dokázat, že jej známe; jediná pravda může vlastnit fakt. Důležité však je, že spisovatel není vším. Avšak film strašidelný autobus nepracuje s myšlenkou, zda se napsané stalo, nebo zda je to reálné, ale s myšlenkou, jestli to, co jsme napsali se nemůže stát realitou. Ovšem hlavní myšlenku filmu není třeba brát takto úzce, lze ji pojmout i přeneseně. My však zůstaňme u příběhů. Mohli jsme slyšet o prokletých příbězích, jejichž moc je dána ohromnou negativitou do nich vtělenou. Když je člověk takovým přirozeným psavcem jako Onnoval, může se mu snadno stát, že svou zlobu utopí do příběhu a touží po tom, aby se to stalo. Když autor ví o Ferlucim, rád mu dá text k vykonání. To však neznamená, že si svůj čin nemůže obratem rozmyslet. Film Strašidelný autobus je na pomezí rodinného a hororu, což není úplně klasická kombinace; ale povedl se, patří mezi nejlepší filmy určené předně pro děti, které jsem za poslední dobu viděl. Původní holandští herci na mě udělali velmi dobrý dojem, vzhledem k tomu, kolik nizozemských filmů k nám přichází, asi nebude kdy je pořádně posoudit. Dabing J. Rimbaly, Š. Krtičky a T. Taberyové v hlavních rolích byl celkem obvyklý, kvalitní.