S ironií, s četnými intermediálními odkazy a značnou dávkou filmařské sebereflexe se Nae Caranfil pokusil navázat na domácí tradici velkých podívaných, na jejímž počátku stojí právě velkofilm Nezávislost Rumunska, natočený k 35. výročí vítězství nad vojskem Osmana paši. Jedná se o dílo „klíčové", jehož fiktivní postavy a události byly inspirovány životy a činy skutečných lidí, jako byli herec a producent Grigore Brezeanu (1891-1919), mecenáš, finančník a divadelní impresário Leon Popescu, jenž zemřel roku 1918 po požáru svého Lyrického divadla, či herec a režisér Aristide Demetriade (1872-1930). Důležitá je evokace dobové atmosféry: obrazová koncepce se inspiruje impresionistickým malířstvím a pohlednicemi, pařížské sekvence režisér vtipně a úsporně nahradil kreslenými výjevy. Erotický živel je zastoupen motivem milostného vzplanutí nemotorného Griga vůči Emilii, jež je typickou „femme fatale". Titul je citátem z Shakespeara; jsou to poslední slova Hamleta, prince dánského (v českých překladech: „to poslední mé slovo" nebo „já už umlkám").
Film byl uveden v soutěži MFF v Locarnu a v rumunských kinech jej zhlédlo 22 tisíc diváků. Nae Caranfil (1960) má v rumunské kinematografii mezigenerační postavení: je nejvýznamnější z autorů, kteří debutovali mezi pádem Ceauşescova režimu a nástupem nové vlny. Jeho duchaplné komedie E pericoloso sporgersi (Nevyklánějte se z oken, 1993), Asfalt Tango (Asfaltové tango, 1995), Dolce far niente (1998), Filantropica (Lidumilství, 2002) vycházejí z vlastních, „hollywoodsky" perfektně připravených scénářů; bývá přirovnáván k Woodymu Allenovi či Billymu Wilderovi. Ve svém pátém celovečerním projektu Nakonec zůstane ticho realizoval dávný záměr, v němž se inspiroval historickým bádáním svého otce, známého filmového kritika a historika Martina Tudora Caranfila. Scénář získal prestižní ceny v Paříži (1995) a v Los Angeles (1999). Nejnovější projekt Naeho Caranfila Alice în ţara tovarăşilor (Alice v zemi soudruhů, 2011) se vrací ke kauze přepadení Národní banky šesticí bývalých nomenklaturních funkcionářů v roce 1959. Případ byl dokumentaristicky zpracován také ve filmu Alexandru Solomona Marele jaf comunist (Velká komunistická loupež, 2004).
Jaromír Blažejovský
Letní filmová škola 2011
