Vyznání Anny Elliotové

Budu-li stručný, pak prohlašuju, že tento film byl toliko inspirován původním literárním dílem a zčásti více než-li jen inspirován. To pro mnohé diváky je postačující, když se vystaví ve filmovém díle něco, co oko a duši potěší.

Jedna z "austenovek", kterou jsem ještě neviděla. Pomalu plynoucí, fascinovalo mne jak všichni chodili po návštěvách, každý měl spousty bratranců a sestřenic a cokoli člověk udělal, hned se vědělo na druhém konci města. Hlavní hrdinka hodně emocionální, ale jak se slušelo, potlačovala svoje city pomalu za únosnou mez. Kapitán Wentworth byl poměrně tuctový mladý muž, otec Anny mi zase byl z duše protivný, stejně jako její sestry. Celkový prožitek z filmu však poškodila závěrečná běhací scéna, ukončená divným polibkem.

První, co mě zaskočilo, byla podoba hrdinky - měla být "stará", ne "ošklivá"(což neznamená, že mám něco proti Sally Hawkins, ale jako Poppy v Happy-Go-Lucky se mi líbila víc)...Závěr zbodali. Totálně. (Pobíhání sem a tam, pak několikaminutový strnulý pohled a nakonec pusa přímo na ulici - v roce 180x - no tohle? - ne že by nebývala v podobných filmech, ale většinou si dají práci s nějakým verbálním vyznáním předtím. Tohle je prostě trestuhodně odbyté) Ale na lepší zpracování jsem zatím nenarazila (ani obsazení verze z r. 1995 mě nepřesvědčilo). Tajně doufám, že má třeba Emma Thompson Annu v plánu-aspoň jako scénáristka... Celý film by byl podzimně laděný a Annu by hrála Catherine Walker a kapitána W. třeba Evan McGregor...

Jako že jsem knihu četla, tak musím říct že tato verze se jí nedrží tolik jako verze z roku 1995. I tato je ale pěkná, jen to závěrečné pobíhání hlavní hrdinky si scénář mohl odpustit, jinak hezký film. Herci se mi líbili a krajina a hlavně hudba byly krásné.