Lítám v tom

Povolání Ryana Binghama (G. Clooneyho) mi připomínalo operátory na telefonech, kteří volají a žádají o pět minut našeho času na zodpovězení nějakých rádoby dotazů apod.Taky je posílám do háje:-),ale chápu, že někdo to dělat musí.Režisér J. Reitman zůstává na své vysoce nastavené laťce, ale Juno nepřeskočil. Na Clooneyho je pořád pěkné pokoukání a reakce vyhozených jsou opravdu pestré, naučené fráze "propouštějících" - no, comment. Dále je nutno vyzdvihnout hudbu a netradiční střih.

Ačkoli dnes, s odstupem let, již mrazivé vyznění snímku nemá tak drtivou sílu jako v době své premiéry, kdy globální ekonomika krvácela pod náporem paralyzující hospodářské recese, jeho umělecká hodnota nezestárla ani o den. Režisér Jason Reitman tehdy s nebývale citlivým, takřka chirurgickým přístupem trefně zachytil palčivý fenomén hromadného propouštění. Geniálním tahem bylo obsazení autentických lidí „z ulice“, kteří v té době realitě krize čelili tváří v tvář a přišli o obživu. Jejich skutečné, nefalšované reakce a syrová bolest před kamerou vtiskly filmu hluboký emocionální rozměr. V kinech však exceluje především ústřední herecké trio. George Clooney dokázal svému cynickému, emočně vyprahlému korporátnímu nomádovi vtisknout nečekané množství šarmu i skryté zranitelnosti. Vera Farmiga coby jeho rafinovaná partnerka povýšila dospělou, jiskřivou chemii na čisté filmové umění. Tuto dvojici doplňuje Anna Kendrick v roli ambiciózní, leč fatálně nezkušené korporátní posily. Její pragmatický střet s Clooneyho světem je chvílemi až odpudivý, přesto s ní divák bezvýhradně souzní. Příběh se vyvíjí nenápadně, pevně a s naprosto nečekanými zvraty. To, co začíná jako břitká korporátní satira, se plynule transformuje v inteligentní romantickou komedii, aby v samém závěru vygradovalo v hořké, existenciální drama o lidském odcizení a samotě. Snímek tak dokonale zachovává melancholický duch konce první dekády 21. století. A stále zůstává mimořádně sofistikovanou podívanou.

George Clooney je pro mě zárukou kvality. Ať už po herecké stránce, jeho výkony mi vždy přijdu opravdu exelentní a dá se na něm v klidu postavit celý film, nebo ať už po stránce dějové. Nevím jestli je to jenom můj názor, ale Cloony si prostě vybírá jen kvalitní role. A Up in the air je toho důkazem. Objevují se tu názory, že začátek je trochu slabší, s tím bych si ovšem dovolil nesouhlasit. Právě naopak. První třetina mi přišla nejzábavnější a nejzajmavější, později už vše tak trošku klesalo (alespoň v mých očích) a zavrtávalo se do romantických kolejí (hlavně tedy poslední třetina zápasu). Co také na snímku chválím je letecký pohled na některá známá americká města, to byla opravdu paráda. Pro nás, pro které létání není až tak běžnou součástí života (narozdíl od američanů) byla zajímavost sledovat i nejrůznější programi a vlastně i stereotypy (což si nedokážu představit že nastupovat na palubu pro mě bude běžná věc). Když pominu reklamu na AA (nemám na mysli dvě esa, ale American Airlines), nemám téměř žádné výtky.

Četl jsem recenzi v Cinemě a měl zafixované, že je to romantická komedie. Popravdě jako komedie se mi to zas tak nezdálo a moc jsem se nesmál, ono ztratit práci moc bžunda není. Film mě moc neoslovil, ale díky tématu a velmi dobrému herectví a chemii mezi G.Clooneyem a V.Farmiga jsem nakonec šel s hodnocením výše.