Magdalena Dobromila Rettigová

Když vezmu v potaz, jak strašně omezené byly, z dnešního pohledu, možnosti našich televizních tvůrců v první polovině 60.let, musím hodnotit tuhle televizní adaptaci divadelní hry Aloise Jiráska jako hodně zdařilou. Pan režisér František Filip měl už v počátečních fázích své kariéry výrazný rukopis a naprosto dokonalý cit pro výběr hereckého obsazení a obojí předvedl i v tomto případě. Navíc ho podrželi i naši přední herci na čele s paní Jiřinou Šejbalovouv titulní roli.

Hned v úvodu mi bylo jasné, že pan Štěpánek tu asi hrát nebude, neb mu bylo dáno jen čísti „předmluvu“. Po pěti minutách mi bylo jasné, že půjde o inscenaci, nikoli o film. Ale vypínat jsem to už nechtěl, tak jsem to poslouchal a občas i koukal až do konce. A mohu napsat jediné. Děs a běs. Už nikdy podruhé. Ani náhodou. Přesto dávám za dvacet tu šmucik němčinočeštinu. Nebo češtinoněmčinu?

Magdalena Dobromila Rettigová je v podání Růženy Šejbalové taková, jakou jsem si jí představovala. Německými obyvateli Litomyšle opovrhovaná pro své vlastenectví, a na druhé straně obdivována pro dobré srdce a nezjištnou pomoc. V inscenaci je také zmínka o výborném kuchařském umění paní Dobromily, a její kuchařské recepty byly zachovány dodnes...