Hudba pro svatby a pohřby

Největším lákadlem na tento film byla pro mě pochopitelně postava Gorana Bregoviće. A i když Goran očividně není žádný Pan Herec, tak jeho přítomnost zde (hrál jak jinak, než muzikanta) byla, z mého pohledu, nakonec tím nejlepším, co tento film nabídnul. První půlka filmu se odehrávala ve znamení užvaněných a nudných dialogů hlavní hrdinky s jejím bývalým manželem, a tak nekonvenční vstup charismatického Bogdana se mi jevil jako naprostá spása. A to i přesto (nebo právě proto), že zde Goran Bregović dělal přesně to, co umí nejlépe – hrál a řídil svůj svatební a pohřební orchestr, přičemž mezidobu, kdy nehrál proložil zvracením. On se svým balkánským doprovodem tvořil dokonalý protiklad k chladnému severu a tomuto značně strnulému a nezáživnému filmu dodával patřičnou šťávu. Ten kontrast byl nádherný.