Herkules proti babylonským tyranům

herkules proti babylonským tyranům z počátku 6o. let minulého století zastupuje italskou kinematografii z módní vlny zfilmovaných příběhů z období antiky. Nakolik jde ale o fikci od reálných historických událostí, nechme raději odborným historikům. Ať oni poví, zda se filmové scény v životě jednotlivých postav antických dějin skutečně udály. Herkules proti babylonským tyranům je však filmovým dílem a proto je nutné jej zhodnotit jako dílo, které je sice v exteriérech reálné, které má místy, ale opravdu jen místy, netradiční nesení kamery; avšak většinou se točily exteriéry a ty se odehrávají v polystyrenových filmových dekoracích a v nevlídných ateliérech. K tomu ke všemu uvidíme herce, kteří nosí umělohmotné kyje a pronášejí nezvykle jednoduché dialogy bez sebemenší známky hereckého projevu. ambiciozní snímek ve své době možná na obecenstvo zabral, ale dnes zaujme jen stěží a je proto nutné jej zařadit do možná nejvyšších pater, ale té nejnižší filmařské úrovně.

Herecké výkony jsou na poměrně nízké úrovní. Hlavní hrdina Herkules (Peter Lupus) spíše předvádí své svaly než umění Thálie. I ostatní protagonisté působí dřevěně. Nicméně si tohoto snímku cením jako příspěvku italské tvorby šedesátých let.

je z toho udělaná pěkná fraška zlé výkony herců a zázemí který vypracoval štáb je také velmi slabé

Plochý herci se prohánějí mezi papundeklovými kulisami a pronášejí stupidní dialogy. Mezi nimi se promenáduje namakaný hrdina s obrovským kyjem (nejedná se o dvojsmysl opravdu má obrovský kyj - zbraň) a zachraňuje otroky ze spárů tyranů. Naivní báchorka, která ve svých letech možná i fungovala ale dnes je to trapně směšný.