Z domova domů

Dokument o našich krajanech, kteří emigovali po r. 1968 do Jihoafrické republiky, ukazuje, jak žili v r. 1991 - jejich práci či v čem podnikali v Jihoafrické republice, jak bydleli, ale ukazuje též jejich obavu z černošského obyvatelstva, které se domáhalo svého práva na rovnoprávný život v Jihoafrické republice. Jak známo, v Jihoafrické republicee vládl takzvaný apartheid (rasová segregace černošského obyvatelstva) - černoši byli občané, kteří neměli stejná práva. Apartheid byl ve 20. století celosvětově odsouzen a OSN bylo uveleno embargo na Jihoafrickou republiku. V Jihoafrické republice byl apartheid oficiální státní politikou v letech 1948 až 1990, i když již dříve byla tato politika uplatňována. Projevoval se oddělením dopravních prostředků pro bělošské a takzvané barevné obyvatele. Černošské obyvatelstvo nemělo přístup do restaurací, kin, parků, pláží, škol, nemocnic a jiných zařízení a veřejně přístupných míst určených bělochům. Nemocnice a školy určené původnímu obyvatelstvu byly podstatně méně vybaveny než ty, které směli využívat běloši. Na přibližně 13 % území Jihoafrické unie (pozdější JAR) byly zřízeny takzvané bantustany - černošské rezervace s určitou mírou samosprávy. Bantustany jihoafrická vláda zřizovala jako „nezávislé“ (ovšem mezinárodně nikým neuznané) státy s vlastním „občanstvím“, aby jejich obyvatelstvo mohla zbavit jihoafrické státní příslušnosti a učinit z nich bezprávné dělníky, dojíždějící za prací do zbytku JAR. Jihoafrické vojsko však tuto „suverenitu“ stejně příliš nerespektovalo a zasahovalo, kdykoliv se v rámci bantustanu jevily známky odporu vůči ústřední vládě.