Děti se vracejí

Typická „Kitánovka“ s pomalu plynoucím dějem. Poeticky ztvárněné osudy dvou problémových žáku, jejich neúspěšný pokus o budování kariéry s optimistickým koncem: „Myslíš, že jsme už vyřízení?“ „Vždyť jsme ještě nezačali.“

Dějově jeden z povedenějších autorových snímků, skýtající dokonce i příležitost k pousmání (karikatura učitele, manažerské převleky), nicméně, opětovně převládající pocitovou absencí, bezbřehou naivitou, s jakou mladí boxeři podléhaji intrikám klubového outsidera a kolovrátkově vlezlým brnkáním na nervy zvaném filmový soundtrack způsobeno, že obdivné "wow" se opět nekoná. A co pořád Kitano má s tou yakuzou? Mám ji chápat jako neodmyslitelnou součást každodenního života současného Japonska? No nazdar :-O

Snímek, který provede japonskou mentalitou ,a to tak citlivě a nenásilně, jak je tomu u asijských filmů málokdy. Ocitáte se ve světě dvou středoškoláků, a je to svět, kde se z pubertálních klukovin, dostanete přes šikanu až do světa mafie a boxu. Ten je tu tak úžasně nasnímán a předveden, že i ti, co proti tomuto sportu mají výhrady, zde jím musí být okouzleni. Zachycení držení těla, rukou, sklonu hlavy a samotných úderů-mistrovské záběry! Exotiku ještě zvyšuje skvělá hudba, která zní v dramatických a ve zdánlivě ospalých scénách. Zřejmě začínám mít ráda T.Kitana :).