10,5 stupně

Že ta Amerika vůbec existuje - podle filmů už musí být dávno zničená - zemětřesení, sopky a další katastrofy - jen ty triky ujdou.

Film - nebo co to je - mi připomíná nejvíce takové ty dřívější sovětské propagandistické filmy neblahé paměti, jimiž nás před změnou režimu zásobovala distribuce. Nyní máme to samé v americkém balení. Jako tam, tak i zde řeší hrdinové a hrdinky kromě katastrofy zároveň i své osobní problémečky, aktuální i věčné společenské otázky, všichni jsou dříve či později nakonec správní, uvědomělí a všechno dobře dopadne. Politici jsou rovní a čestní, všemi milovaní a uznávaní, dokonce odborní a plně kompetentní v rozhodování, ženy jsou rozumné, nelžou, nehysterčí, zastávají vedoucí místa atd. To může žrát opravdu jenom blbeček u "bedny". Katastrofické filmy mají vůbec tu nepříjemnou vlastnost, že příliš názorným způsobem ukazují všechno to, co si o sobě každý jednotlivý člověk, všichni lidé a lidstvo jako celek myslí. Názorně tu tak vystupuje všechna ta zpupnost, sebestřednost, pokrytectví, klam a hlavně sebeklam lidského rodu, vlastnosti, které "lidé" mého druhu tolik nenávidí. Celý film se misantrop těší, že lidstvo bude zničeno... - a zase nic; zase to všechno dobře (vlastně špatně) dopadne; zase to lidstvo "zvládne" a přežije i nejsilnější sérii zemětřesení všech (filmových) dob. No a ten "spásný" nápad s atomovou náloží... - to hovoří samo za sebe.

Další ze série katastrof postihujících chudinku ameriku. Scénář nijak nepřesahuje běžný průměr katastrofického filmu. Spíš je trochu podprůměrným. Snadno předvídatelný děj a obvyklý stereotyp amerického velikášství a hrdinství.

Film jsem neviděl, takže netuším, jak v něm aplikovali tu atomovou bombu. Ale přijde mi, že se trochu inspirovali v knize Desátý stupeň od Arthura C. Clarka a Mika McQuaye. Tam se jeden seismolog naučil předpovídat zemětřesení a předpověděl, že jednou udeří v Kalifornii zemětřesení, které potopí velkou část pobřeží. Nikdo mu nechtěl věřit, tak začal ze svého financovat projekt, kdy pomocí jaderných naloží svaří k sobě pacifickou a americkou pevninskou litosférickou desku, aby se nemohly vzdalovat. Kdyby se do politiky a veřejného života v USA nezačali montovat Islamisté, ze kterých se stala regulérní politická síla a kteří proti němu obrátili i jeho nejvěrnějšího kolegu, bylo by mu to snad i vyšlo. Takže v předpovězený den ničivého zemětřesení se oba rivalové sešli na vyhlídce mrakodrapu v San Franciscu a nechali se i s celým městem pohřbít v příkopu, který vytvořilo zemětřesení odtržením litosférických desek. Knihu vřele doporučuji, ale na film nemám odvahu.