Anglické jahody

Film zasazený do závažného a svým způsobem zlomového období v naší historii ale to bohužel nestačí. Pro mne to bylo především bezmála dvě hodiny nudy. Problematické obsazení, katastrofální výprava a ve střižně taky zrovna neměli svůj den. Stejně jako v případě svého filmu "Muka obraznosti" mi pan režisér Vladimír Drha připravil dost velké zklamání.

Jako tradičně okamžitě body dolů za absenci titulků. Tentokrát u ruštiny. Sice se dají sehnat, ale proč si mám já shánět titulky sám? Je to přece český film. No, stejně není nic moc. Většina se odehrává v interiérech s trošku cáklými dialogy. Hlavně ty Tániny vysloveně „řežou“ jak malé trenýrky. Oba hlavní hrdinové mi byli protivní od začátku, takže mi byli v podstatě fuk. Není to špatný film, ale není taky dobrý, a podruhé snad jen v nouzi.

Mnoho jsem si neslibovala. Žádné velké překvapení se tedy nekonalo, ale ani žádné extrémní zklamání. Film sám o sobě nemá špatnou myšlenku, je jen možná zbytečně místy rozvleklý. Přiznávám, že hlavním stimulem k jeho sledování bylo místo natáčení - ode mne nedaleko vzdálená Davle s jejím magickým "remagenským" mostem, u něhož byly vyrobeny stejné kulisy, jaké tu tehdy opravdu postavil americký štáb, když v roce 68 slavný válečný snímek natáčel. Druhý důvod ke sledování byla celková zvědavost, jak si současní filmaři poradili s pohledem na kritický rok sklonku 60. let. Snaha přiblížit jej spíše očima mladého člověka, kdy politická situace se mísí s mladickými ideály, připomíná Renčovy Rebely. Rebelové však jsou zvládnuti o výraznou třídu výš. Také výpravná stránka vytvářející iluzi dobové módy a účesů mi u Rebelů přijde přesvědčivější. Na druhou stranu oceňuji propojení českých a ruských dialogů a snahu přiblížit co nejvíce realitu té doby. Snad jen scénář mohl mít lepší spád a celkově příběhu chyběla dynamičnost.

Čekala jsem mnohem větší využití potenciálu okupačního dramatu a děj se zatím zase začal nehorázně pitvat v tématu VZTAHY! Pár dramatických situací zde bylo načrtnutých, ale jen načrtnutých, nedotažených – potom se totiž děj vždy sklonil do značně nudného nimrání ve vztazích mezi Tomášem a Táňou. Stálesevracející žvatlání o ničem a o cestě do Anglie – co by, kdyby – únava. Snad ještě únavněji pak působily neustálé hádky mezi Tomášovými rodiči. Od Preisse to byla křeč a Pavla Tomicová, ač ji mám docela ráda, protože se mi líbí její svéráz, tu byla poněkud otravná. Zápletka s mladým dezertujícím Rusem mě taky příliš nenadchla. Postavám vůbec chybělo o něco silnější charisma, což bylo nejcitelnější právě u ústřední dvojice a celkově film postrádá pevnější uchopení a zaobalení tématu, předvést, jak tíha krutých let dopadla na lidi, se nepodařilo bohužel ani náznakem. Dobrá a dojemná byla jen rovina s absurdně postřeleným klukem. A to hlavní, co se doopravdy povedlo, je píseň Malčik, i když tady to taky nemuseli tak přehánět.