Germanin

"Germanin" film německé produkce, který podle Ungerova románu natočil M. W. Kimmich, se svým významem i formou značně se odlišuje od běžné podoby filmového zpracování kulturní a životopisné látky. Je to vážný a přece svým způsobem bojovný obraz z lidských civilizačních dějin, z velkého boje osvobození afrického světadílu od kruté metly - tzv. "spavé nemoci". Přes to, že tu jde především o kulturní dokument o slavném humanním díle německé vědy, nepostrádá tento dokument mocného dramatického napětí nejen tím, jak v prudké zkratce, zachycuje bouřlivé lidské osudy v divokém africkém prostředí, ale hlavně i tím, jak ostře a zřetelně osvětluje temnou politickou intriku, kterou německé vědě ustrojila britská koloniální klika jak v divočině, tak i na parketách politických salonů. Profesor Achenbach (Peter Petersen) se svou asistentkou (Lotte Kochová) věnují svůj život a svou kariéru bádání o trypanosomě v německých koloniích. Před ukončením díla zastihne je válka a anglický přepad. Nicméně německá věda triumfuje a ze společné práce vzejde záchranné dílo Bayer 205, později Germanin: lék, který může zachránit Afriku, před hrůzou spavé nemoci. Avšak pro Anglii, která po versailleském míru obsadila německé kolonie, je i tento lék politickým prostředkem, jimž Německo získává domorodce pro svou věc. Po zavilém boji proti Germaninu, který vede koloniální plukovník Grosby, zůstane Germanin vítězem, když Grosby sám stižen spavou nemocí přichází prosit o záchranu. Profesor Achenbach dá život za vítězství Germaninu, jakožto léku i jakožto prostředku, který symbolicky otvírá cestu, která byla minulou, tedy 1. světovou válkou násilně zatarasena. Kimmich vytvořil "Gemaninem" dokumentární i politicky sebevědomý film, v němž právem největší důraz se klade na ideu, přesvědčení a cíl, aniž však by při tom utrpěla dějová soudržnost. I jasnému a dynamickému obrazu se dostává, čeho je třeba k monumentalitě, zvláště, pokud se týká davových scén. To je z velké části také zásluha českých kameramanů Stallicha a Tuzara. Z hereckých výkonů je třeba připomenout vedle Petera Petersena a Lotte Kochové zvlášť ještě Luise Trenkera.