Tokio!

Souhlasím s myšlenkou, že film Tokio! je plný skrýtých symbolů a poselství. Není pouze podívanou pro typ diváků, kteří přijímají akčně dramatické zážitky nebo na straně druhé tomantické příběhy. Přestavuje jiné pohledy na život, využívá pro svá sdělení někdy i iracionálních prostředků. Formou se velmi přibližuje surrealistickým fantazim Dalliho. V druhém plánu tohoto filmu se podle mne zdůrazňuje význam potlačované složky lidského vědomí-něžnosti, sounáležitosti a potřebnosti lidských doteků. Tento japonský film svým způsobem předběhl dobu a je jasné, že bude patřit k filmům, které v plné šíři přijme až budoucí generace filmových diváků.

Soubor tří filmových příběhů jež mají společné téma odcizení (??? možná). Interior design (Vnitřní design, r. Michel Gondry)- Povídka začíná jako příběh dvou mladých lidí, jež řeší vztahové problémy a svoji budoucnost. Teprve až se mladá žena začne měnit v židli dostává děj ten správný spád. Originální nápad k zamyšlení nad vlastní užitečností a prospěšností. V rámci snímku je i docela zajímavá filmová produkce a vtipné rozhovory kolem ní. 7/10 Merde (Hovno, r. Leos Carax)-Možná za tím budou někteří hledat různé jinotaje a skrytá poselství, pro mě to však byl vrchol trapnosti, účelové nechutnosti a ryzí amatérštiny. Merde je bestiální psychopatický fanatický jedinec, který si uvědomoval co dělá, tudíž patří, bez jakýchkoliv ohledů, na šibenici, hotovo, tečka. Sice nelze snímku upřít, poměrně zdařilou, stylizaci do módní komiksové vlny, a pokus o upozornění, či kritiku, na nenávist ke všemu odlišnému, jak ze strany Merdeho tak ze strany tribunálu, ale ani to nemá žádnou šanci napravit celkový dojem. Takového režiséra by dozajista ocenilo studio Troma 1/10 Shaking Tokyo (Třesoucí se Tokio, r. Jun-ho Bong)-Zcela jednoznačně nejlepší povídka s překvapivým závěrem a ještě originálnějšími nápady než v povídce první. Zajímavé, poutavé a nabité dějem od začátku až do konce. A na víc, životní styl hikikomori je přesně to, co by mně plně vyhovovalo a doufám, že se časem k tomu dopracuji. Plně jsem se sžil s hlavní postavou, i pro mě je změnit zaběhnuté rituály maximálně adrenalinový zážitek. 9/10 Když už se film jmenoval Tokio, a zde se také jednotlivé příběhy odehrávaly, je škoda, že jedním z režisérů nebyl Japonec, mohla to být zajímavá konfrontace, takhle je to jako o nás, bez nás. Takže, i když je to zcela mimo, jako celek 6/10. Film může posloužit i jako pomůcka k rozlišení dvou „filmařských stylů a škol“. Rozdíly mezi snímáním kamery, volbou záběrů, poetikou, celkovou atmosférou atd. jsou, zejména mezi první (francouz Gondry) a třetí (jihokorejec Jun- ho Bong) povídkou, tak markantní, že je snadno rozpozná i takový laik jako jsem já. Zřejmě je každému jasné jakému stylu dávám přednost :-).

Dva francouzští a jeden korejský režisér nám přinášejí tři povídky z japonského Tokia. Dosti svérázné povídky dalo by se říci. Každý režisér má svůj osobitý styl a druh vyprávění ale popravdě mi ani jedna povídka nesedla. Nejedná se o standardní povídky ale spíše o jakási těžce pochopitelná experimentální díla. Alespoň já je moc nepobral.

Tohle bylo co?? Ani né film pro náročného diváka, ale nejspíše pro cvoka. Tři naprosto bizarní povídky. V první žena rodící králíka, dívka měnící se v židli. To jsem ještě zvládnul. Druhá muž hovno (ano je to tak)lezoucí z kanálu a strašící město, to už jsem nevydržel a vypnul to. Jinak vydržím dost, ale co je moc to je moc! 40%:)