Kauza Litviněnko

Politický dokument Kauza Litviněnko přináší významné svědectví o poměrech v postsovětském Rusku, jež zní velmi naléhavě i kvůli současnému konfliktu s Gruzií. Oproti očekávání se ve své osobní, subjektivní a „zaujaté“ výpovědi dokumentarista Andrej Někrasov nezabývá příliš samotnou vraždou svého přítele, bývalého ruského agenta FBS Alexandra Litviněnka (1962-2006), ani jejím vyšetřováním. Věnuje se však historickým okolnostem, jež k ní zřejmě vedly, a předkládá pochmurný obraz ruské společnosti, ovládané všemocnou tajnou službou, jejímž vrcholným představitelem je její bývalý agent a ředitel, prezident (dnes předseda vlády) Vladimir Putin. Popisuje proměnu komunistické tajné policie KGB ve Federální bezpečnostní službu (FBS), přičemž akcentuje propojení špiček této organizace s nově vzniklou oligarchií i její vzestup v podmínkách jen zdánlivě demokratické společnosti. Spojuje dohromady jednotlivé události z konce minulého a z počátku tohoto století, spjaté s občanskou válkou v Čečensku, s teroristickými útoky na civilní cíle i s vraždami nepohodlných novinářů. Klíčové jsou dva rozhovory: jeden vedl Někrasov s Litviněnkem před jeho smrtí a bývalý agent v něm rozvíjí své konspirační teorie, druhým je tajná nahrávka rozhovoru televizního moderátora s agenty FBS včetně Litviněnka, pořízená v roce 1998. Její zveřejnění způsobilo podle protagonisty vzpouru v FBS, když se její zaměstnanci postavili proti příkazu zabíjet nepohodlné lidi. Původní název filmu ostatně zní Vzpoura. Případ Litviněnko s podtitulem Svědectví Andreje Někrasova a s věnováním Sašovi. Filmař vystupuje jako komentátor (hovoří anglicky) a průvodce „příběhem“, v němž uplatňuje řadu dalších rozhovorů (mj. s Litviněnkovou manželkou Marinou, s novinářkou Annou Politkovskou, s bývalým Litviněnkovým nadřízeným Gusakem, s podnikatelem Berezovským, s rovněž bývalým agentem Lugovým, obviněným Brity z Litviněnkovy vraždy, nebo s francouzským filozofem Andrém Glucksmannem). Zároveň pracuje s četnými archivními (zejména televizními) materiály, využívá kontrapunktu dobových písní s prezentovanými výpověďmi či obrazovými materiály a snaží se dynamicky pojednanými dotáčkami minimalizovat nebezpečí „mluvících hlav“. Jeho angažovaný dokument je tak sugestivní výpovědí o poměrech v Rusku i o bezmoci těch, kteří se o nich snaží mluvit. Navazuje na Někrasovův předcházející TV film My Friend Sasha: A Very Russian Murder (TV-2007, Můj přítel Saša: Pravá ruská vražda). Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2008/10