Smutek paní Šnajderové

Bylo mi řečeno, že jde ve světě o oceňovaný film, ale u nás ho nikdo moc nechápe. Ani kritika ani publikum. Upřímně – to hlavní, co jsem si od toho slibovala, byl díky albánským režisérům právě úplně jiný pohled na věc. Jo, dost možná tam určité věci byly – například to skoro až zidealizované vykreslení socialismu v našich zemích, díky kterému mnozí chápou film jako totálně nereálný a přeslazený. Údajně to ale Albánci, žijící v o dost drsnějších socialistických podmínkách, takhle opravdu viděli. Takže tohle bylo docela zajímavé :-). Ale třeba ta skutečnost, že se Lekë musel vrátit do vlasti a proč proběhla jen tak mimochodem. A tak všechno to, v čem mohl být film vyjímečný (život Albánce u nás očima Albánce) se ke mně dostávalo tak nějak okrajově a naproti tomu velké pozornosti se těšila opět struktura milostných zápletek. Kdy, jak s kým nebo koho si Lekë pořád vodil na pokoj tvoří dominantu filmu, a to mě opravdu vůbec nezajímalo. Ačkoli jde o film natočený dvěma Albánci, se film stylově blíží více českému způsobu.