Světlo nad Ruskem

Když se režisér Sergej Jutkevič ujal úkolu zfilmovat v té době velice populární divadelní hru Kremelský orloj dramatika N.F. Pogodina, zdálo se, že jej čeká poměrně snadný úkol. Dostal volnou ruku k výběru herců, financemi také šetřit nemusel a tak film Světlo nad Ruskem, situovaný do bouřlivých 20. - 30. let dvacátého století, rodil bez větších problémů a nesnází. Příběh hodináře, který se rohodne na počest Leninova plánu elektrifikace Ruska osadit Kremelskou Spasskou věž zvonkohrou, hrající Internacionálu, sliboval jeho tvůrcům slávu a obrovský úspěch. Jenže v době panování Josefa Visarionoviče Džugašviliho, zvaného Stalin, nebylo nikdy nic jisté... Padla poslední klapka, filmaři se rozloučili a režisér Jutkevič odletěl na Krym, odpočívat u moře a očekávat přívaly ovací. Namísto toho jej však čekala studená sprcha - soudruhu Stalinovi se film nelíbil! Dokonce si během jeho sledování několikrát hněvivě odfrkl a nakonec opustil kinosál ještě před koncem promítání. Jutkevič dostal přísné napomenutí a musel celý film zgruntu přepracovat - některé postavy zcela vypustit a u jiných potlačit, anebo naopak zdůraznit jejich historické vyznění. Ani takto upravené (či spíše zmrzačené) "Světlo" se však Stalinovi příliš nezalíbilo a tak byl celý film raději potichu uklizen do police, kde na něj dlouhá léta pomalu usedal prach... Režisér Jutkevič upadl na zbytek Stalinova života v jeho nemilost a ještě hůř skončil herec Venjamin Zuskin, představitel hodináře - krátce poté byl zajat, obviněn ze "zločinného spiknutí" s spolu s dalšími židovskými intelektuály postaven před soud. Strávil pak několik let ve vězení a roku 1952 byl popraven.